kos

Vánoce 2017 přicházejí! Co nesmí chybět?

28. listopadu 2017 v 16:43 | S-hejvi
Jelikož tu brzy máme Vánoce, které jsou považovány za nejkrásnější čas v roce, rozhodla jsem se tématicky zaměřit i tento článek. Bude se týkat klasických vánočních maličkostí, které jsou určitě nutností nejen pro mě, ale i pro vás! Do teď jsem na vánoční atmosféru nebyla pořádně naladěná a pokud nejsem sama, následujích pár bodů vám může navodit trochu inspirace či vánoční nálady...


Výzdoba domova
Prvním z nich je vánoční výzdoba, bez které bych snad nikdy nemohla mít tu pravou atmosféru Vánoc. Miluji okamžiky, kdy přijdete po náročném dni domů a přivítají vás světýlka a svíčky s vůní vanilky nebo skořice. Tyhle chvilky jsou pro mě největším relaxem a dobijí mě pozitivní energií.

Nákup dárků
Samozřejmě věta, že Vánoce nejsou o dárcích, zní už jako klišé, ale všichni víme, že je to svatá pravda. Rodinnou pohodu a kruh těch nejbližších nikdy nedokáže nahradit žádný dárek, ale ke Štědrému dni už to tak nějak patří a komu neudělá radost byť i drobnost, která je darovaná od srdce a z lásky? Nejsem zastánce drahých a luxusních dárků, podle mě by měly plnit zcela jiný účel. Vždy mi udělaly největší radost dárečky, které měly nějaký hlubší a osobní význam. Takhle to má podle mě nastavené většina lidí a když jsem dostala nový mobil, bylo to sice fajn, ale nikdy nezapomenu na tu radost jakou jsem měla, když mi má kamarádka věnovala krásnou fotoknihu plnou vzpomínek. Tip ode mě - vsaďte raději na osobnější dárky a rozhodně nic nezkazíte! :)

Návštěva vánočních trhů
U nás jsou vánoční trhy pravidelně každý rok a už si ani neumím představit, že bych tam nezavítala. Je to jedna z věcí, která umí vykouzlit vánoční atmosféru a pokud nevíte, čím obdarovat své nejbližší může to být i šance k tomu, sehnat zbylé dárečky. V neposlední řadě kdo si o Vánocích nedá rád svařák, který pořádně zahřeje.

Pečení vánočního cukroví
Tohle zrovna nepatří mezi mé oblíbené činnosti, ale bez práce nejsou koláče. Většinu cukroví u nás sice dělá maminka, ale k smrti nesnáší práci s vosími hnízdy, které já zbožňuju! Přiložit ruku k dílu musím také a uznejte samy - existuje větší pohoda, než při sledování pohádek jíst své oblíbené cukroví a mít v bříšku jak v pokojíčku?

Adventní kalendář
Je mi 23 let, ale ještě stále si neumím představit, že bych zahájila prosinec bez otevření adventního kalendáře. Připomíná mi to dětství, kdy jsem se nemohla dočkat, že si vezmu další čokoládu a políčko s číslem 24 pro mě vždycky bylo to nejsladší! :)



K Vánocům určitě patří mnoho dalších věcí a každý preferuje něco jiného. Vám všem bych ale chtěla předem popřát klidné svátky, abyste si je užili ve zdraví se svými blízkými a netrápili se nad zbytečnostmi.

Trpěla jsem záchvatovitým přejídáním

19. dubna 2017 v 19:16 | S-hejvi
Dnešní článek se bude týkat tématu, o kterém by mi ještě nedávno nebylo příjemné mluvit. Nicméně proč se s vámi nepodělit o moji vlastní zkušenost, která mi nakonec přinesla více pozitivního, než negativního. Jak už napovídá název článku - porucha příjmu potravy nemusí být jen anorexie či bulimie. Netvrdím, že jsem si prošla nějakým velkým drasťákem, ale pokud vám něco říká záchvatovité přejídání, tak v jedné takové jeho fázi jsem se ocitla.

Jedná se hlavně o psychický problém, kdy člověk neustále myslí jen na jídlo a na rozdíl od bulimie nepociťujete potřebu jít zvracet. Doslova jsem se přežírala k prasknutí, kolikrát mi bylo i špatně, ale nedokázala jsem přestat. Kilogramy rychlým tempem rostly a z toho důvodu jsem se dostala na svoji nejvyšší váhu v životě a to šílených 72 kilo. Byla jsem nešťastná a nevěděla, jak dál. Při pohledu do zrcadla se mi chtělo brečet a samozřejmě jsem špatnou náladu zaháněla kouskem čokolády nebo něčím pořádně tučným. Tohle období mě však časem samotnou přestalo bavit a nějak jsem si uvědomila, že takhle nemůžu dál nebo to špatně dopadne. Pociťovala jsem na sobě už i zdravotní problémy jako bylo např. zhoršení pleti a srdeční arytmie...

Vyvrcholení toho všeho přišlo v prosinci minulého roku, kdy jsem si musela pod stromeček pořídit nové oblečení ve větší velikosti. V tu chvíli jakoby mě přeskočilo v hlavě a řekla jsem si dost. Naštěstí jsem se vzpamatovala včas sama od sebe a nemusela jsem kontaktovat žádného odborníka. Po Vánocích to už šlo pozvolna nějak samo a od ledna mám dole celkem 9 kg s tím, že zdravou životosprávu s pohybem dodržuji od března a nyní vážím 63 kg. Věděla jsem, že když se hned od ledna pustím do tvrdé diety a odepřu si vše, co jsem do té doby jedla denně, skončím brzy tam, kde jsem začala. Můj jídelníček sice obsahoval nezdravá jídla, ale celkové množství jejich konzumace jsem snižovala až jsem se postupně opět dopracovala ke zdravé stravě a cítím se skvěle! Chci upozornit na to, že nedržím žádnou drastickou dietu a pokud mám chuť, občas si dopřeji (viz. před pár dny velikonoční beránek:D). Každopádně impulsem k tomu, aby u mě začalo přejídání bylo právě hladovění, které vydalo na 600 kcal za den, kdy jsem měla hlad a po pár dnech to nevydržela.

Vím, že určitě nejsem sama, která si tímto prošla a mnoho z vás tím nyní třeba i prochází. Chtěla bych vám dát jednu radu na závěr a to tu, abyste se NIKDY nesnažily zhubnout tím, že nebudete jíst. Na fotce, kterou přikládám v článku můžete vidět jednu z mnoha variant, jak to bohužel může dopadnout...


Jak udržet motivaci k učení

19. ledna 2017 v 8:15 | S-hejvi
Tenhle článek bude směřovaný ke všem, kteří právě stejně jako já procházíte zkouškovým obdobím a občas už máte chuť se na všechno vykašlat a říct si, že "nějak to prostě dopadne". Tahle věta je u mě poměrně častá, ale už jsem zjistila, že časté její opakování se příliš nevyplácí, protože porovnání pocitů po úspěšné zkoušce a té, která se nezdařila je velmi rozdílné. Není nad ten pocit, když odcházíte ze školy s vědomím, že jste to zvládli, i když za tím vším se schovávají noci strávené v papírech. Proto kašlete na větu "nějak to dopadne", jelikož ta vám většinou přinese právě to, že to nedopadne a o tom bude dnešní článek - jak si udržet motivaci k učení.

Typická věta našich rodičů či prarodičů - "hlavně dodělej školu, bude se ti to hodit". Ne jednou mi lezla na nervy, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že v tom je opravdu kus pravdy. Dnes vůbec není jednoduché najít takovou práci, která by lidem se středním vzděláním přinesla takové množství peněz, jaké by si představovali, natož aby jim tato práce byla i koníčkem a bavila je. Samozřejmě existují vyjímky, jsou lidé, kteří seženou místo, se kterým jsou nad míru spokojení, to co jsem napsala nemusí být pravidlem, ale většinou se setkávám s těmi, u kterých je to naopak. A toho se právě bojím. Nechci skončit u zaměstnání, které mě nebude bavit a každé ráno se budu přemáhat k tomu, abych do té práce vůbec se znechucením vstala. Studuji obor sociální patologie a prevence a vždycky mým snem bylo pomáhat lidem a pracovat s lidmi, kteří to v životě neměli lehké. Bez této školy bych se k tomu nikdy nebyla schopna ani přiblížit, jelikož pro výkon profese sociálního pedagoga nebo zaměstnance v probační službě (což je můj největší sen a cíl) je potřeba mít vysokoškolské vzdělání tohoto zaměření.


Prvním krokem ke správné motivaci je podle mě přemýšlet nad tím, jak se chcete mít v budoucnosti. Studium není povinnost, pokud se škole věnujeme, děláme to pouze pro sebe a ne pro ostatní. Pokud máte vysněné povolání, musíte pro to také něco udělat - jak se říká, nic není zadarmo a v tomto směru to rozhodně platí.

Jak už jsem říkala, ne vždy má člověk náladu sednout k učení, protože se ve škole objevují i předměty, které nás nemusí bavit. V téhle situaci mi pomáhá jediná věc a to uvědomění, že když věnuji dva dny nebo několik hodin právě tomuto předmětu, který mě "obtěžuje", tak se ho zbavím hned při prvním pokusu a nebudu se muset trápit nad tím, jak se ho budu muset učit znovu, abych zdolala pokus druhý. Myslím si, že s každým neúspěchem u zkoušky se motivace snižuje a proto se vyplatí zatnout zuby a překonat lenost. Konec konců bez dokončení těchto předmětů, které vás nebaví, školu stejně nedoděláte, takže se to vyplatí:)

Pokud jste se někdy dostali do situace, kdy vás ostatní podceňovali a mysleli si, že vysoká škola je na vás příliš obtížná a nevěřili tomu, že ji někdy můžete dodělat, tak to je jeden z dalších bodů, který by měl motivaci výrazně zvýšit! Už jsem zmiňovala, že nestudujeme pro druhé, ale ten pocit, kdy skutečně sami sobě i ostatním ukážete, že jste to dokázali je pouze pro vás a věřte mi, že bude nenahraditelný!

Na závěr bych chtěla dodat, že pokud je snaha, tak tam je vždy šance na úspěch. Neberte školu jako povinnost, ale jako koníček, díky kterému se v životě budete mít dobře. Však v té škole nám přece neubližují, ne?:)


Vše o tetování, jak probíhá a bolí?

30. března 2016 v 19:19 | S-hejvi
Ti co delší dobu sledují můj blog určitě ví, že podobný článek na toto téma jsem již v minulosti psala. Každopádně mé vyjadřovací schopnosti byly na mizerné úrovni a to je i jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla pro aktualizaci a přiblížení toho, co tetování obnáší, jestli bolí a zodpovědět vám nejčastější dotazy ohledně tohoto zdobení těla. Nejsem sice potetovaná od hlavy až k patě, ale pár slov a zkušeností vám mohu nabídnout. Více o mých tetováních a jejich významech najdete v tomto článku.

V dnešní době je tetování velmi populární záležitostí a jak často slýchám, má ho každý druhý člověk. S tím musím souhlasit a považuji tuhle věc za skvělý způsob vyjádření toho, co pro nás má nějaký bližší význam a nestydíme se ho nosit na svém těle. Jak se říká 100 lidí, 100 chutí, někomu se líbit nemusí, někomu naopak. Já patřím mezi ty, kteří si ho zamilovali.

Pokud se rozhodnete, že se necháte tetovat, první věc nad kterou byste se rozhodně měli zamyslet je, proč tetování vlastně chcete. Ne jaké, ale proč. Pokud na tuto otázku odpovíte větou "protože se mi to líbí" dala bych vám jednu jedinou radu a to rozmyslet se. Myslím, že princip tetování je založený na vnitřním prožívání člověka - na tom co cítíme, co máme rádi. Jestliže si chcete nechat zvěčnit obrázek, který se vám zalíbil, ale předem jste nebyli rozmyšlení, že byste ho jednou chtěli mít na sobě, není to podle mě dobrá cesta. Mělo by to být přesně naopak - měsíce, roky dopředu vědět, co chcete a až poté začít uvažovat o tetování.


Po vašem konečném rozhodnutí bude nejlepší možností objednat se do profesionálního tetovacího studia. Někdo si své první tetování nechává udělat někde doma a jak mi řekl sám tatér, pokud chcete předejít infekci, bude lepší zajít k odborníkovi. Domluvíte si termín objednání a přijdete s vybraným motivem, konečnou velikostí a s dobře rozmyšleným místem, kam chcete tetování umístit. V tetovacím salónu vám překreslí obrázek na speciální papír a obtiskne na zvolenou část těla. Poté sestaví strojek a práce může začít.

Nejčastěji kladená otázka zní "Bolí to?" Já mám tetování dvě. Na levém kotníku a levé lopatce. Za sebe musím říct, že kotník nebolel vůbec a připomínal mi pouze trhání obočí. Lopatka byla o něco horší, jelikož trvala i o něco déle a bylo to dělané přímo na kost, ale bolestí bych to také nenazvala. Bylo to spíše nepříjemné. Každý samozřejmě máme jiný práh bolesti a snášíme jehly jinak. Musím ale upozornit, že v případě toho, kdy váháte nad tetováním pouze z toho důvodu, že se bojíte bolesti, mohl by to být další mezník ve vaší volbě, zda ano či ne. Za sebe říkám, že pokud někdo kérku opravdu chce, bolest je to poslední, co ho zajímá a tak jsem to měla i já.


Časová náročnost se samozřejmě odvíjí od toho, jak velký motiv máte vybraný. Mé první tetování trvalo pouze 15 minut a druhé okolo hodiny. Během celého procesu může kůže mírně krvácet a na konci je zalepená speciální fólií. Obdržíte hojivou mast (nejčastěji Bepanthen+), kterou na potetované místo nanášíte ráno a večer. Rozhodně byste si neměli nechávat dát tetování v létě, kdy s ním nemůžete na sluníčko ani do vody. Nejvhodnější doba je podzim nebo zima. Doba hojení je u každého individuální. Bylo mi řečeno, že 5-10 od opadání stroupků a co si vzpomínám, v mém případě to byly cca 2 týdny.

Posledním bodem, který bych asi měla zmínit je cena tetování. Opět záleží na náročnosti a v salónu, kde jsem byla já je nejnižší cena 1 500 korun. Můžete narazit i na levnější možnosti, ale já vždycky říkám, že připlatit si za kvalitu, navíc do něčeho, co budete mít do konce života, je velmi důležité a pár stovek v tomto případě nehraje roli. Doufám, že článek splnil svůj účel a pokud je vaším snem nějaké tetování, určitě do toho běžte. Nic to není a jak už jsem psala na začátku článku, je to skvělý způsob, jak ukázat vaší osobu navenek.

Jak úspěšně zvládnout maturitu

27. března 2016 v 10:20 | S-hejvi
Jelikož se pomalu ale jistě blíží období maturit, rozhodla jsem se napsat článek na toto téma a podělit se s vámi o mé rady a tipy, jak zkoušku dospělosti s přehledem zvládnout. Já jako hvězda, která zářila až v září možná nemám moc co říkat, ale na to, jak jsem celé 4 roky na školu kašlala, jsem se s tím v závěru poprala celkem dobře.

1. ČAS
První a řekla bych nejvíce zásadní věcí je nenechat si všechno učení na poslední chvíli. To znamená na posledních pár týdnů před zkouškou, protože pak se učivo těžko dohání a mohli byste díky tomu dopadnout jako já:) Maturity jsou v květnu a řekla bych, že konec března je takovým budíčkem, kdy byste se měli probrat a věnovat se více škole.

2. BARVIČKY
Všechno jde lépe, když máte přehledné zápisky a vše pohromadě látku po látce. Různé podtrhávání a zvýrazňovače také nejsou na škodu. Já mám fotografickou paměť a pokud to máte stejně, tohle je určitě věc, která vám může hodně pomoci. Veškeré poznámky, které jsem měla barevně jsem si pak vybavila přesně tak, jak byly na papíře a věřte, že je to téměř stejné, jako byste měli sešit zrovna před sebou.

3. PEVNÉ NERVY
Co určitě budete potřebovat je trpělivost a pevné nervy. Tohle je asi nejtěžší úkol, se kterým se budete muset poprat, protože kdo u maturity není nervózní? Mě bylo přímo špatně od žaludku, ale po první zkoušce jsem se uvolnila a řekla si, že to nebylo tak hrozné. Pokud vás čekají 4 ústní zkoušky jako mě, buďte si jisti, že po té první tréma aspoň trochu vymizí. Když ale budete skutečně umět, není důvod být nervózní, proto nic nepodceňujte.


4. MÉNĚ JE VÍCE
Spoléhat na to, že si nevytáhnete zrovna tu otázku, kterou jste se z 25 okruhů nenaučili? Nedělejte to! Zákon schválnosti skutečně funguje a i já jsem se tímto přesvědčila. Lepší je umět od každého aspoň něco, než umět téměř všechny otázky a pár jich úplně vynechat.

5. NEVÍM
Nikdy neříkejte slovo NEVÍM. Když neznáte odpověď na otázku, pokuste se to nějakým způsobem "okecat" jak se říká, i kdyby to mělo být mimo téma. Opravdu řekněte aspoň něco, tímto si můžete zachránit vaši zkoušku. V českém jazyce jsem si vytáhla knihu Zkrocení zlé ženy, o které jsem nevěděla nic, jelikož poprvé jsem si obsah příběhu přečetla 10 minut před zkoušením. Něco jsem si zapamatovala, ale po 5 minutách jsem neměla co říct. Zopakovala jsem to, co už jsem říkala, pár slov dodala má učitelka češtiny a nakonec jsem dostala dostatečnou. Nepočítala jsem s tím, že mi to dají, ale zachránilo mě skutečně to, že jsem mluvila, nemlčela a neřekla nevím:)

6. POMOC UČITELŮ
Posledním bodem, kterým bych vás zároveň chtěla i trochu uklidnit je, že i když budete mít úplné okno nesmíte panikařit. Na potítku máte dost času a během pár minut vám určitě něco naskočí. Vše si zapište a teď ten největší plus ústních zkoušek. Učitelé opravdu hodně pomáhají! Když jsem to slyšela od starších lidí, říkala jsem si, že na to nesmím spoléhat, ale je to pravda. Vzpomínám si, jak jsem seděla před zkoušejícími a komisí jako by to bylo včera - maturovala jsem před 2 lety. U zkoušky byli učitelé milí, tolerantní, dokonce bych řekla, že úplně jiní, než jak jsem je znala z hodin - jako by se proměnili v anděly strážné. Nejste v tom samotní, bude vám podána pomocná ruka.

Tento článek je tedy směřovaný spíše k ústním maturitám. Pokud se ptáte, proč jsem šla na druhý pokus, bylo to z písemného účetnictví. Všechny ústní zkoušky jsem zvládla na poprvé, i když jsem školu flákala a proto bych vám aspoň tímto chtěla předat nějaké zkušenosti. Doufám, že se vám článek bude hodit a přeji vám hodně štěstí!

Moje tetování a jeho význam

3. února 2013 v 20:39 | S-hejvi
V tomto článku se budu zmiňovat o mém tetování a jelikož i vy jste si přáli o něm něco vědět, přišlo mi to jako dobrý nápad:) Už jsem jeden takový článek psala ale ten byl spíš o kérkách obecně. Jak probíhá, jestli bolí apod. Zodpovím na jednu z otázek ještě jednou, protože by to určitě někoho zajímalo. Bolí? Každý má jiný práh bolesti, jestli zrovna vás by to bolelo to nemohu vědět. Mám na kotníku a na levé lopatce. Kotník mě nebolel vůbec, lopatka už byla horší ale přímo bolestí bych to nenazvala, je to jen trochu nepříjemné a za mě se není čeho bát. Když člověk neco chce, tak do toho jde bez ohledu na to, jestli při tom bude trpět nebo ne:)

Teď přejdu k tomu co mé dvě kérky znamenají. Myslím si a taky to tak je, že tetování by se mělo dávat z nějakého důvodu a mělo by mít nějaký význam. Nelíbí se mi když si někdo nechá vytetovat nějakou kravinu, která se mu zrovna líbí a přitom nepřemýšlí jestli ho to za pár let neomrzí. Máte to na sobě dokonce života, takže je dobré být opravdu rozhodnutý a stát si za tím. Mělo by to pro vás asi znamenat víc než jen nějaký obrázek, který by se vám na těle líbil. Samozřejmě je to každého věc. Moje první tetování jsem si nechala udělat v 16ti letech na kotník. Je to oficiální znak iniciálů zpěváka Michaela Jacksona. Ať si každý myslí co chce, od malička je to pro mě nejoblíbenější umělec a po smrti i člověk, kterého budu vždycky obdivovat. Mezi celebritami druhého nenajdete, nikdy mě neomrzí a když ho za jeho tvorbu budu mít v srdci do konce života, neviděla jsem jediný důvod proč by nemohl být i na mém těle..


Druhé tetování mám na levé lopatce. Dostala jsem ho jako dárek k 18náctým narozeninám a stojí v něm moje životní motto napsané anglicky "Don't dream your life, live your dreams" v překladu "Nesni o živote, žij své sny" a nad ním květina v podobě lilie, kterou jsem od malička vždy dostávala k narozeninám od babičky ale bohužel zemřela měsíc před mými 18náctinami..Proto jsem si ji nechala vytetovat abych ji tak měla u sebe nejen ten den kdy slavím další rok ale i celý život..Mimochodem celý motiv je mnou vymyšlený a můžete ho vidět i na blogu, na konci stránky..


Zatím mám tedy jen dvě ale sama jsem se přesvědčila o tom přísloví, že první tetování není poslední. Je to jako droga a jak jednou začnete, zavazujete se k tomu že dříve nebo později budete chtít další. Zatím ho neplánuji ale kdo ví přijde za pár let ale jediný další ornament , který bych chtěla by rozhodně obsahoval rodiče nebo sourozence..

http://ask.fm/xoxoshejvi

Nezapomenu..

23. září 2012 v 18:30 | S-hejvi

Nedávám to sem kvůli písničce..

 
 

Reklama

CZECH LIFESTYLE BLOG