diary

Rychlé info

26. února 2018 v 19:04 | S-hejvi
Hezký pondělní den vám přeji. Pro mě tedy moc hezký není, jelikož ta ukrutná zima už mi leze na nervy. Mimo to mě od rána bolí žaludek a vůbec nic se mi nechce. Občas mám dny, kdy mě chytne šílená lenost a hold se s tím nedá nic dělat:D Každopádně aspoň ten článek jsem chtěla zveřejnit, i když nebude moc obsáhlý. Musím vám také poděkovat, že jste se zapojili do dotazníku k mé bakalářce. Stále mi ale chybí lidé nad 60 let a byla bych moc vděčná, kdybyste to zkusili vyplnit třeba se svými prarodiči, pokud máte možnost:) Tahle věková kategorie mi dává zabrat více, než jsem na začátku sama čekala. Samozřejmě jaké si to uděláš, takové to máš a musím se s tím nějak poprat:) Odkaz na dotazník najdete TADY.

Další, o něco banálnější věc o které přemýšlím je barva desek bakalářské práce. Nejvíce se používá tmavě modrá, ale viděla jsem i černou, která se mi líbí a i když působí hodně drsně, k mému tématu by se ve finále hodila asi nejvíc:D Napište mi do komentářů, jakou barvu byste zvolili vy:) Dnes přidávám jen pár fotek, jelikož jsem líná i na to, přetáhnout ty novější z mobilu do notebooku, ale upřímnost se cení, ne? :D

Mějte se krásně a brzy u dalšího, snad záživnějšího článku!




Úspěšné zkouškové a premiéra "odstínů"

13. února 2018 v 17:01 | S-hejvi
Po 14 denní pauze vás všechny vítám u nového článku! Omlouvám se za neaktivitu, ale měla jsem hromadu učení, nad kterým jsem už poslední dny zkouškového vyčerpala snad všechnu energii, kterou jsem měla. Připravovala jsem se na poslední zkoušku ze sociologie, kterou jsem dělala na 4. pokus a konečně se mi podařilo ji zvládnout! Byla to poslední překážka, která mi stála v cestě, abych se vůbec dostala ke státnicím a nakonec jsem ji zvládla lépe, než by se mi kdy vůbec zdálo. Ze zkoušení jsem si odnesla A a do teď jsem díky tomu plná pozitivní nálady s chutí ten poslední semestr zvládnout co nejlépe. Mnozí by řekli, že to nejhorší je teprve čeká a to v podobě státnic, ale já to mohu říci teď, jelikož minulý rok jsem tuto zkoušku považovala za nezvládnutelnou a poslední měsíce jen přemýšlela nad tím, že kvůli ní snad školu ani nedodělám. Opak je pravdou a já teď skutečně věřím, že vše dobře dopadne! :)

Za odměnu jsem si poslední týden jen užívala a relaxovala. S kamarádkou Péťou, která je i má spolužačka jsme vyrazily na premiéru 50 odstínů svobody. Film se mi moc líbil a myslím si, že celá trilogie se dočkala krásného závěru. Teď, když jsou na světě všechny 3 díly sice musím zmínit, že ten druhý se mi líbil asi nejvíce, ale ten poslední se závěrečným prostřihem při písni Love me like you do si mě také získal. Určitě doporučuji! Také s přítelem jsem si opět užila krásný víkend a dali jsme si symbolické dárečky k Valentýnu. Já sice nejsem pro nějaké velké slavnosti tohoto svátku, jelikož jsem vždy byla zastáncem toho, že lidé ve vztahu slaví každý den toho, že mohou být spolu a že se mají rádi a já to tak také beru, ale určité drobnosti jako gesto lásky vždy potěší a nejen na Valentýna. Přeji vám zamilovaným krásný zítřejší den plný lásky, ale především každý den plný radosti z toho, že máte vedle sebe osobu, které můžete věřit a těšit se ze společných chvil:)

K dnešnímu článku to bude ode mě vše a brzy se ozvu s dalším. Mějte se krásně!








Únor za dveřmi a poděkování

31. ledna 2018 v 16:03 | S-hejvi
I když je poslední lednový den, chci vám všem už teď popřát hezký vstup do nového měsíce. Doufám, že únor už nebude tak hektický jako leden, protože mě čeká poslední zkouška a ráda bych si už konečně odpočinula a udělala den pro sebe strávený v posteli a plný filmů:D Moje trochu naivní představa, jelikož zkouškové sice končí, ale čeká mě dopisování bakalářky a shromažďování dat pro empirickou část. Každopádně čas na jeden takový den plný relaxace se snad najde:)

Další mojí možná naivní představou je to, že už bych ráda přivítala jarní počasí a plno sluníčka. Nevím, jestli to máte stejně, ale dobíjí mě pozitivní energií a osobně mám pak větší chuť do práce, do učení, čehokoliv...Zkrátka jaro je mé nejoblíbenější roční období a nemohu se dočkat, až budeme moci zahodit těžké zimní bundy. Letos plánuji, že se budu na státnice co nejvíce učit venku, protože tímto stylem mi to jde lépe a rychleji, než doma. Máte to někdo stejně?

Chtěla bych vám také moc poděkovat za návštěvnost, kterou před pár dny zjevně vyvolal článek o mé praxi ve věznici. Přišlo mi plno zpráv na Instagram a hezkých komentářů, což mi udělalo velkou radost a budu se snažit takových článků, které by pro vás mohly být zajímavé psát co nejvíc. Koukala jsem na statistiky a taková návštěvnost tu nebyla od září minulého roku a moc mě těší váš zájem. Zaznamenala jsem i takové odezvy, že je škoda, že jsem se nemohla rozepsat více, ale konkrétnější informace už opravdu bohužel nebyly možné. Co se týče mé bakalářky, mám v plánu do této věznice zavítat znovu s cílem získat rozhovory s pracovníky a jejich názory na téma trestu smrti a doživotí. Pokud mi to bude umožněno, můžete se těšit na další článek z tohoto soudku:)

V pondělí mě čekalo krásné překvapení, kdy za mnou přijel přítel a užili jsme si krásné odpoledne. Jak už jsem psala na Instagram, važte si lidí, kteří vás mají rádi a ukazují vám to. Nikdy to neberme jako samozřejmost, protože to samozřejmost není a brát tak i naši drahou polovičku je dle mého názoru to nejhorší, co můžeme udělat. Momentálně jsem strašně šťastná a přeju vám všem to samé. Nenahraditelný pocit :)

Mějte se krásně a brzy u dalšího článku!





Jde se do finále...a k volbám!

26. ledna 2018 v 12:36 | S-hejvi
Hezký páteční den vám přeji! Posledních pár dní mimo učení dělám i další věc a to, že si začínám uvědomovat, jak se blíží mé studium do finále. Všechny zkoušky jsem zatím zvládla, včetně té poslední, o které jsem se zmiňovala v předchozím článku. Čekají mě poslední dvě. První tuto neděli z vězeňství a penitenciární péče, což je můj oblíbený předmět a od samého začátku jsem se těšila, až budu konečně ve třeťáku a budu se tím moci zabývat. Každopádně poslední zkouška začátkem února bude zároveň tou nejsložitější a proto nechci nic podcenit. Jak jsem již říkala, teď je pro mě škola prioritou a následujících pár týdnů to nebude jiné. Čas šíleně letí a já musím pohnout i s bakalářkou, co se týče výzkumu. Ani se mi nechce věřit, že zbývá necelých 5 měsíců do státnic...

Přemýšlela jsem také nad tím, jestli pokračovat dál nebo jít do práce. Popravdě představa peněz mě láká, ale na druhou stranu představa toho, že letos by to byly mé poslední prázdniny mě děsí:D Tak teď si vyber...V souhrnu jsem došla k závěru, že škola mě zatím baví a proto si dám přihlášky jak na kombinované studium, které bych mohla dělat při práci a jednu si podám i na prezenční, protože kombinovanou formu tento magisterský obor zatím nezavedl. V prvním případě bych pokračovala na UHK v oboru Sociální pedagogika a v druhém by se jednalo o Resocializační pedagogiku v Pardubicích. Oba jsou navazující na můj obor, ale to vše ukáže čas. V první řadě musím ty státnice nejprve udělat, že? :D Přihlášky se ale podávají do konce února a zatím jsem se rozhodla takto.

Momentálně toho mám nad hlavu a 14 dní v kuse se soustředit jen na učení zapříčiní i to, že kolikrát ani sama nevím co je vůbec za den:D To ale vy, kteří také máte zkouškové určitě znáte. To je také důvod, proč dnes přidávám jen dvě fotky, protože na nic jiného zkrátka nebylo ani pomyšlení - než opět vyfotit papíry a knížky, které mi teď dělají častější společnost, než kamarádi a přítel:D Dnes jdu také k volbám a rozhodla jsem se volit Miloše Zemana:)

Mějte se krásně a snad brzy u dalšího článku!



Krásný víkend plný učení

20. ledna 2018 v 15:47 | S-hejvi
Přeji vám všem krásnou sobotu! Jak si užíváte víkend? Já ho opět trávím nad učením, ale i to je potřeba si zpříjemnit. Včera za mnou přijel přítel a musím se s vámi podělit o ten pocit, když jsem si uvědomila jaké mám vlastně štěstí. Neskutečně mě podporuje ve škole a ta opora a energie, kterou mi dodává je neuvěřitelná. Zvlášť teď během zkouškového, za což jsem mu moc vděčná. Tím chci říct, že i když jsme páteční večer strávili u probírané látky, ze které v úterý dělám zkoušku, tak jsem si to i tak užila a jsem nabitá pozitivní náladou vše zvládnout. Tentokrát to bude sociologie rodiny, tak mi i vy držte palce! :)

Těším se, až všechny zkoušky budu mít za sebou a vrhnu se na dopisování mé bakalářky. Zbytek ledna a celý únor bude plný práce, ale věřím, že v březnu už si trochu oddychnu a s příchodem jara zase přijde ta uvolněnější atmosféra. Zimy už mám letos plné zuby a nemůžu se dočkat prvních jarních dnů. Věřím, že většina z vás je na tom stejně...

Kdybyste měli nějaké otázky k předchozímu článku o mé škole, který najdete zde, neváhejte se zeptat v komentářích nebo na ASKu, kde pravidelně odpovídám. Samozřejmě i tipy na články, o které byste měli zájem jsou vítané. Pro dnešek se loučím s další várkou fotek a brzy se zase ozvu.

Užijte si zbytek víkendu a mějte se krásně!






Zkouškové, plesová sezóna a práce

15. ledna 2018 v 14:44 | S-hejvi
Vítám vás u prvního článku letošního roku! Měla jsem původně v plánu se ozvat dříve, ale po Silvestru a příjezdu domů od přítele se mi na internetu objevilo spoustu termínů zkoušek a já jsem, jak je mým zvykem začala panikařit. První polovinu ledna tedy přesně vystihuje nadpis článku...

Začala jsem se okamžitě učit, jelikož hned dvě zkoušky jsou pro mě jedny z nejtěžších vůbec a to díky zkoušejícímu. Potrpí si na detaily a já jsem opravdu nechtěla nic podcenit. První dopadla dobře - i když to je oproti mým očekáváním hodně slabé slovo! Jednalo se o psychodiagnostiku a poradenství. Byla jsem šíleně vyklepaná, jelikož pan doktor je jediný, který mě už od jedné zkoušky v minulém roce třikrát vyhodil a tím pádem se ani nedivte mým obavám:D Každopádně jsem dostala za A, což pro mě byl v ten moment zázrak a taky důvod k malé oslavě. S přítelem a kamarádem Robinem jsme se zúčastnili maturitního plesu a od mého milovaného jsem dostala za vydařenou zkoušku milé překvapení - nádhernou kytici lilií, které miluji a mám je i vytetované na lopatce. Pozorný protějšek je to nejlepší, co ženu může v životě potkat! :)

Do toho všeho chodím i do práce a na blog díky povánočnímu stresu nebyl čas ani nálada. Chci vám to ale postupně začít vynahrazovat, protože už mi psaní chybí a tento rok bude u mě obzvlášť zajímavý! Po dotazech na Instragramu jsem se rozhodla následující články zaměřit na různá témata a jedním z nich bude i moje škola. Myslím si, že ve třeťáku už mám dost zkušeností natolik, abych mohla vše zhodnotit a popsat, o čem je můj obor a jak to na vysoké chodí. Jeden takový článek jsem už zveřejnila, ale mé postoje se během dvou let výrazně změnily. Mám za sebou i praxi ve vězení a to je téma, na které se ptáte ještě častěji. Proto bych se o něm ráda zmínila v takovém rozsahu, který mi je umožněn. Samozřejmě se články nebudou týkat jen školy, ale to už časem uvidíte sami.

Přeji vám pevné nervy a klidné dny do zbytku měsíce, mějte se krásně!





Rozloučení s rokem 2017

31. prosince 2017 v 9:47 | S-hejvi
Vítám vás u posledního článku letošního roku. Jak je již na mém blogu zvykem, chtěla bych rok 2017 shrnout do pár vět společně s fotografiemi, které u mě tento rok vystihují. Vybrat jich 12 bylo letos obzvlášť těžké, jelikož zážitků a krásných chvil bylo během posledních dvanácti měsíců nespočet. Čím tedy začít...

Začátek roku byl díky zkouškám hektický, ale s příchodem jara se u mě jako vždy objevila pozitivní nálada s chutí vše zvládnout a odrazilo se to hlavně v mém odhodlání jít na rande s o hodně starším mužem. Tento krok byl tím nejlepším rozhodnutím za poslední rok a jsem neskutečně pyšná na svoji odvahu, protože díky ní jsem teď šťastnější než kdykoliv předtím. Ať uz to druzí odsuzují či nikoliv, pravda je taková, že Pepa je první chlap v mém životě, se kterým mohu být na 100% sama sebou a změnil můj názor na mužské pohlaví a probudil ve mě pocit toho, že žít s někým ve vztahu je ta nejkrásnější věc na světě. Do dubna 2017 jsem byla přesvědčená o opaku...

Od té doby jako by vše bylo 100x hezčí. Včetně mé další dovolené na Rhodosu, kam jsem letos nezavítala s Nikčou, ale s rodiči a bráchou. Poznala jsem celý ostrov trochu jinak, než do teď a nemohu opomenout i klasickou dovolenou v Krkonoších, která byla opět nezapomenutelná. Do třetice všeho dobrého jsme s přítelem vyrazili v srpnu do Špindlu, což byla naše první společná dovolená a budu na ni vždy ráda vzpomínat...

V září se mi splnil jeden z mých snů a i když to mnoha lidem bude připadat absurdní, já jsem za tuto příležitost opravdu vděčná. Když jsme se v roce 2010 byli podívat v okolí Mírovské věznice, řekla jsem větu " já tomu Kajínkovi stejně jednou podám ruku". O 7 let později se mi to splnilo a odsuzujte mě nebo ne - dle mého názoru si Jiří Kajínek zaslouží obdiv už jenom za to, že je pořád naživu a chodí mezi námi. Nikdo z nás si neumí představit, jaké to je být ve vězení pokud jsme to samy nezažili a o to více, být ve vězení nespravedlivě. Říkat, že se tam nemají zas tak špatně a on si to stejně zasloužil je argument vás, kteří o vězeňských podmínkách víte velké prd. Měla jsem v tomto roce i možnost vykonat praxi v NEJMÍRNĚJŠÍM stupni zabezpečení věznice a věřte mi, že bych tam nechtěla být ani týden. Natož pak 23 let neprávem...Vidět tohoto člověka naživo pro mě tedy patří k těm nezapomenutelným zážitkům a názor na to každý můžete už mít jaký chcete...

V říjnu jsem oslavila své 23. narozeniny a uvědomila jsem si, že lidé, kteří je semnou oslavili a popřáli mi jsou přesně ti samí lidé, kterým musím za tento rok poděkovat. Niki, Lucko, Davide, Robine a Ájo děkuju vám, že jste tu pro mě byli. Udělali jste mi celý rok 2017 příjemnější a všem vám přeji do nového roku jenom to nejlepší. Včetně mého přítele jste všichni mým hnacím motorem a oporou, miluju vás!

S koncem roku přišly ty nejkrásnější Vánoce a já mohu poprvé v životě říct, že jsem opravdu šťastná. Na závěr bych všem chtěla vzkázat, že nepřejícnost z nikoho šťasnějšího člověka neudělá a závist či přetvářka vůči druhým není cestou k lepšímu životu, než jaký máte teď. Mějte se rádi a važte si správných lidí kolem sebe. Pokud jste obklopeni zlými lidmi, vyškrtněte je ze svého života jako jsem to v minulých letech udělala i já a uvidíte, že vám bude hned lépe. Jak se říká k vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama...

Do roku 2018 tedy všem přeji dvojnásobek toho, co sami rozdali. Ohlédněte se za uplynulým rokem a s rukou na srdci si řekněte, zda jste mohli být lepším člověkem a pokud ano, pojďme to v roce 2018 společně všichni změnit. V poslední řadě vám všem přeji hlavně zdraví, protože bez zdraví uz nic dalšího nemá smysl....

Mějte se krásně, užijte si dnešní Silvestr a budu se těšit u článku v příštím roce!


Co jsem dostala k Vánocům?

29. prosince 2017 v 12:42 | S-hejvi
Krásný páteční den všem! Dnešní článek bude o něco kratší, ale za to v něm uvidíte daleko více fotek, než obvykle. Teď se chystám za přítelem, ke kterému jedu slavit letošní druhé Vánoce a čas mě celkem tlačí. Každopádně slíbila jsem vám článek o dárcích, které jsem dostala pod stromeček od rodičů. Jak jsem již zmiňovala, letošní Štědrý den byl opět dokonalý a mám ze všech dárečků obrovskou radost! Ať už jsou to multifunkční hodinky, které mi počítají kalorie i kroky (což se po novém roce rozhodně bude hodit:D) nebo kniha Žena v okně, kterou jsem si přála. Zmínit musím i nádherné paletky stínů a bronzerů od Make-up Revolution London a vůni Mont Blanc. Tu jsem si naprosto zamilovala a určitě ji všem dívkám a dámám doporučuji! Jmenovat vše je zbytečné, jelikož dárečky můžete vidět vyfocené. Letošní Vánoce nás jako každý rok nezklamali a společně s bráchou jsme dostali nejen to, co jsme si přáli, ale i krásná překvapení, ze kterých jsem do teď unešená. Jaké byly vaše Vánoce a čím jste obdarovali vaše blízké? Napište mi své dárečky a zážitky z letošních Vánoc do komentářů! :-)

Tímto se s vámi pro dnešek loučím a brzy čekejte poslední článek letošního roku!













Vánoce 2017

26. prosince 2017 v 10:49 | S-hejvi
Krásné dobré ráno vám přeji! V první řadě se chci moc omluvit, že jsem se do Vánoc nestihla ozvat s článkem, ale bylo toho opravdu moc. Na poslední chvíli jsem ještě sháněla pár dárečků a poslední dny u nás vrcholily přípravy, takže jsem na blog neměla ani pomyšlení. Chtěla jsem si užít zdobení stromečku a s kamarádkami se sejít na kávu a dát si vánoční dárečky. Letos mě vánoční atmosféra úplně pohltila a jak jsem psala i na Instagram, je to asi i díky tomu, že jsou to první Vánoce s přítelem. My je oslavíme až 29., kdy jedu k němu a bude to letos náš druhý Štědrý den. Každopádně abych se vrátila k tomu prvnímu, který proběhl klasiky 24. prosince - byl jako vždy dokonalý! Od rána jsem si tenhle den užívala, nechybělo plno filmů a pohádek včetně Grinche a Sám doma, což je u nás klasika. Rodinná pohoda s jídlem a pitím byla dokonalá a největší radost mám vždy z toho, že u nás doma je na Vánoce i babička s dědou. Dostala jsem plno krásných dárečků za které děkuji a brzy o nich čekejte článek.

Čím jsem starší, tak si opravdu víc uvědomuji, že Vánoce nejsou o dárcích a beru je už jen jako takový příjemný doplněk. Když jsem se tak dívala na svoji rodinu u stromečku, jak jsou všichni spokojení a zdraví, tak to je pocit k nezaplacení. To je ten nejkrásnější dárek, který se nikdy nedá koupit a buďte všichni vděční za to, že tyto chvilky můžete prožívat. Kdyby to bylo naopak, k čemu by nám bylo nové oblečení či mobil? Sejít se s rodinou, užít si společnou večeři a být v dobré náladě bez starostí je to nejkrásnější co každý z nás může zažít. Doufám, že jste si letošní Vánoce tedy užili jak se patří a do Nového roku se vám určitě ještě ozvu.

Přeji vám všem klidný a hezký zbytek vánočních svátků :-)








Adventní neděle číslo 3

17. prosince 2017 v 9:39 | S-hejvi
Krásné nedělní ráno vám přeji. Jak už vyplývá z názvu článku, je tu 3. advent a já ho dnes vyjímečně budu trávit doma v klidu. Většinou mám neděle pracovní, ale dnes se hokej u nás nehraje. Tím pádem skvělá příležitost naposled navštívit adventní trhy, které u nás dnes končí a také musím sehat jeden poslední dáreček pro syna Kubíka od mé kamarádky Lucky. Jsem naprosto bezradná, je mu rok a půl a nikdy jsem dárečky pro tak malé děti nekupovala. Tak mi držte palce, ať vyberu něco hezkého:) Chystám se tedy do města a odpoledne bude ve znamení vánočních filmů a relaxu. Už teď mám pro vás dva tipy, sice to asi 90% z vás už bude znát, ale oba filmy u mě měly v předchozích dnech premiéru. Je to Láska nebeská a Prázdniny s Cameron Diaz, kterou zbožňuju!

Za týden jsou Vánoce a i když letos mám vánoční náladu mnohem větší, než v minulých letech, pořád mi nedochází, že to tak rychle uteklo. Tohle období stále prožívám jak malé dítě a Vánoce nikdy nepřestanu milovat. Je to pro mě a určitě nejen pro mě nejkrásnější období v roce a letos snad poprvé má ještě o něco více magickou atmosféru, jelikož je poprvé budu slavit i s někým, koho miluji. Být s rodinou, kamarády a přítelem je pro mě letos ten nejkrásnější dárek. Doufám, že jste všichni stejně tak šťastní a užijte si ten předvánoční týden v poklidu a hlavně bez stresu. Honit se za dárky a stresovat se tím, co jste ještě nestihli je zbytečné, o tom to přece není:)

Mějte se krásně a brzy čekejte další článek!







Balení dárečků

12. prosince 2017 v 9:40 | S-hejvi
Krásné dobré ráno všem! Po týdnu jsem se konečně zase dokopala k novému článku a musím říct, že jak jsem si myslela, že prosinec bude odlehčený a nebude tolik práce - opak je pravdou. Nejen že musím pohnout s psaním bakalářky, ale příští čtvrtek mě čeká zápočtový test z ekonomiky a popravdě vůbec nevím, která bije. Ano, mám z toho maturitu, ale za ty 3 roky jsem vše zapomněla. Víkend tedy bude ve znamení učení. Do toho všeho mě teď čeká i práce na zimáku, takže jsem si udělala menší rozvržení času, abych vše do Vánoc stíhala. V pondělí máme také vánoční patologický večírek, který letos jako třeťáci pořádáme. Moc se těším a jsem zvědavá, jak se nám to povede...

Včera jsem se pustila do balení dárečků, které mi zabralo téměř 3 hodiny. Musím říct, že mě to jako jednu z mála lidí opravdu baví a letos jsem těch dárků zabalila snad nejvíc. Přibyly totiž dárečky i pro přítele a ze tří balících papíru jsou jen zbytky. Každopádně se mi hrozně líbí, ta kombinace červené a béžové k sobě podle mě sedí a pokud se ptáte, kde jsem je sehnala, tak zavítejte do Nanu Nana. Mají tam velký výběr balících papírů a překvapily mě i svoji kvalitou. Doufám, že všichni budou spokojení a hlavně, že si Vánoce všichni užijeme společně v klidu:) V příštím týdnu mám ještě v plánu dělat nějaké cukroví a určitě se můžete těšit na jeden recept. Nechte se překvapit!

Mějte se krásně!





Christmas time

5. prosince 2017 v 17:39 | S-hejvi
Hezký úterní večer vám přeji! Dnešek je ve znamení čertů a Mikuláše, což byla vždycky událost, kterou jsem jako malá hrozně prožívala a už od rána jsem vždy byla šíleně nervózní z toho, zda k nám tato dvojce společně s andělem zavítá. Jednou jsem dokonce měla takový záchvat breku, že jsem se nemohla ani nadechnout, že by špatné svědomí? :D Každopádně mi přijde, že tato tradice pomalu mizí, jelikož poslední roky na ulici žádné čerty nevídám a dříve jich bylo požehnaně. Na základní škole jsme chodili s kamarády převlečení strašit a obdarovávat děti, ale dnes už to podle mého názoru je trochu pasé. Každopádně Vánoce se blíží rychlým tempem a já jsem ráda, že jsem dnes konečně stihla zařídit i poslední maličkosti a dárečky. Mám vše a už mě čeká pouze samotné balení, které mě mimochodem hrozně baví!

Vánoční výzdoba je u mě též hotová a už se nemůžu dočkat Štědrého dne. V pátek jdeme s přítelem na vánoční trhy, v sobotu tam naopak zavítám s kamarádkou a co rozhodně nevynechám je svařák a trdelník - u mě to k trhům a předvánočnímu času neodmyslitelně patří. Nyní mám před sebou poslední týdny školy a snažím se učení věnovat co nejvíce času, abych nemusela nic dohánět během svátků. Poslední novinkou jsou mé vánoční nehty, na které jsem si dnes zašla. Nechtěla jsem nic moc přeplácaného a podle mě jsou v tomto provedení tak akorát. K dnešnímu článku to je vše a brzy se zase ozvu, mějte se krásně!







Nedělní káva v CrossCafe

26. listopadu 2017 v 15:56 | S-hejvi
Přeji vám krásné nedělní odpoledne. Zatímco včerejší den pro mě byl ve znamení nákupů, kdy jsme s přítelem oběhali snad všechny obchody v Pardubicích, abych pořídila další vánoční dárky, dnešek je naopak jeden velký relax. Nakonec jsem pořídila vše, co jsem potřebovala a sobotu jsem zakončila podívanou na florbalový zápas mého bráchy. Probíhala tam i nějaká speciální akce, kdy za dobrovolný vstup (dala jsem symbolických 10 Kč) jste dostali lístek do soutěže. Nikdy v životě jsem nic nevyhrála, ale tentokrát mi přálo štěstí. Získala jsem dárkovou kartu do CrossCafe v hodnotě 200 korun a pro mě jako častého zákazníka to byla veliká radost.

Nedělní odpoledne jsem si tedy s mojí maminkou zpříjemnila dobrou kávou a lahodným dortíkem. Mezi mé oblíbence patří jednoznačně mrkvový dort, který mi z jejich nabídky nepřijde jako jeden z mála zbytečně přeslazený. Sladká tečka na konec víkendu tedy proběhla a teď se chystám opět sednout k bakalářce a napsat další část. Zítra jdu po mé nemoci konečně do školy a popravdě se už hrozně těším. Povinnosti se začínají hromadit, 14. prosince píšeme zápočtový test z ekonomie a chci vše stihnout včas, abych měla pohodové Vánoce a nemusela se stresovat.

Dnes večer také dávají moji oblíbenou sérii Já, Kajínek. Názory jsou na to různé, ale mě to rozhodně ničím nepohoršuje a naopak oceňuji propracovanost celého dokumentu. Pro ty, které tato kauza zajímá je to jednoznačně volbou číslo jedna.

Mějte se krásně!








Měsíc do Vánoc aneb letošní shon

24. listopadu 2017 v 15:08 | S-hejvi
Přeji vám krásný listopadový pátek. Poslední měsíc u mě byl vcelku náročný. Musela jsem si zařídit plno věcí do školy, konkrétně ohledně bakalářky. Oběhala jsem všechny možné knihovny, projela snad celý internet, abych si mohla vypůjčit knihy, které potřebuji ke psaní a samozřejmě při mém štěstí nebyly nikde k dostání. Po tomto zážitku jsem zvolila nejjednodušší možnost a pár z nich si objednala. Dostat se k některým publikacím je opravu oříšek, ale nakonec po tolika nervech jsem si zvládla obstarat všechny, které jsem potřebovala. S psaním bakalářské práce jsem se konečně pohnula dál a myslím si, že plus mínus do týdne, bych mohla mít hotovou teoretickou část.

Vše mi tak trochu zkomplikovala má nemoc, kdy jsem se snažila sama přeléčit zánět močových cest bez doktora a bylo to to nejhorší, co jsem mohla udělat. Nakonec jsem stejně skončila na antibiotikách, které mi ale nezabraly tak, jak měly. Po týdnu doma jsem si zašla na kontrolu a za odměnu jsem dostala antibiotika další. Byla mi zakázána škola i práce, poslali mě na ultrazvuk a při mé nenávisti k doktorům jsem měla opravdu povedený den. Každopádně už mi je lépe a já konečně můžu normálně fungovat.

Chtěla bych vám opožděně také poděkovat za přání k narozeninám, ani bych nečekala, že vás bude tolik. Ve článku najdete mix fotek za uplynulých pár týdnů, kdy jsem na blogu nebyla aktivní. Snažila jsem se přispívat aspoň na Instagram, i když to není úplně ono pro příznivce blogů:) Pro dnešek to je ode mě vše a přeji vám pohodový víkend!



Dnešní oslava 23. narozenin

11. října 2017 v 21:05 | S-hejvi
Krásný večer přeji. Ráda bych se s vámi podělila o můj dnešní narozeninový den, který jsem si užila na maximum! Především se mi nechce věřit, že už jsou to mé 23. narozeniny. Je to jako včera, co jsem slavila ty před rokem a popravdě i když se to může zdát někomu neoprávněné a přehnané, závidím bráchovi, kterému je čerstvých 17 :D. Každopádně chtěla bych poděkovat všem za přání a krásné dárečky. Od maminky jsem dostala nádherný narozeninový dort a rvalo mi srdce ho vůbec nakrojit, jelikož ten jeho vzhled je prostě dokonalost sama. O tom jak chutná ani nemluvě! Přesně tohle teď potřebuji, když jsem se konečně chtěla dokopat k tomu, abych si koupila permici do fitka.

Kamarád David mě vzal na večeři a musím říct, že lepší jídlo jsem neměla snad roky. Steak ze svíčkové na medovo-hořčičné omáčce s opečenými brambory. Výborná tečka dnešního dne a nemůžu se dočkat zítřka, kdy odjíždím na Šumavu za přítelem. To je ten nejhezčí dárek, když můžete být s někým, koho máte rádi. Ráno jdu ještě do školy, protože si nemůžu dovolit zameškat hodiny ze základů ekonomie. Od někoho, kdo z toho má maturitu to je snad k neuvěření, ale 3 roky kdy jsem vyšla ze střední jsou sakra dlouhá doba a já už z toho nevím asi vůbec nic. Což je celkem smutný fakt na to, že mě z toho čeká těžká zkouška:D Tenhle semestr bude veselý. Aspoň jedno další pozitivum nese dnešní den a to, že mám za sebou prezentaci o Vězeňské službě ČR a věznicích. Teď už jen začít psát bakalářku...

Mějte se krásně a další článek čekejte po víkendu :-)







Výlet do bioparku Štít

10. října 2017 v 9:19 | S-hejvi
Krásné dobré ráno! Rozhodla jsem se s vámi podělit o můj krásný zážitek z minulého víkendu, kdy jsem s přítelem vyrazila na výlet. Využili jsme krásného počasí, jelikož popravdě kolikrát se ještě objeví babí léto. Myslím, že nás čeká posledních pár dní ve společnosti sluníčka a je potřeba si je užít. Navštívili jsme biopark Štít u Chlumce nad Cidlinou. Jedná se o soukromé chovné zařízení pro chov domácích a exotických zvířat ohrožených vyhynutím. Co se týče vstupu, hradí se symbolických 100 korun, což je dle mého názoru úsměvná částka na to, kolik úžasných zvířátek zde můžete vidět. Samozřejmě mě nejvíc oslovily divoké šelmy a byla jsem nadšená, když nám bylo umožněno vyfotit se a pohladit si 8 měsíční dvojčátka lvů.

Řeknu vám, že to byl skvělý pocit, ale zároveň i trochu adrenalin. Když mi paní řekla, ať k němu dám hlavu a že kdyby něco, tak po něm skočí, byla jsem z toho trochu nervózní. Přeci jen je to pořád lev a ne domácí kočka. Každopádně jsme si focení ve společnosti těchto krasavců užili. Doporučuji všem, jelikož do takové blízkosti zvířat se v ZOO nedostanete.

Další dokonalý společný víkend s Pepou je za mnou a já jsem momentálně snad nejšťastnější holka na planetě. Zakončili jsme ho vynikající večeří a já už se nemůžu dočkat čtvrtka, kdy pro změnu jedu do neděle k němu na Šumavu. Zítra totiž slavím své 23. narozeniny a je to pro mě ten nejhezčí dárek, jaký jsem si mohla přát - být v jeho blízkosti. Mějte se krásně, snad se vám budou pořízené fotky líbit a budu se těšit u dalšího článku! :-)








Podzim a začátek školy

3. října 2017 v 17:46 | S-hejvi
Hezké úterní odpoledne vám přeji! Tento týden u mě bude hodně pracovní, proto jsem si řekla, že musím článek napsat co nejdřív. Nejen z toho důvodu, abych tu nedělala týdenní pauzy, ale samozřejmě mám v hlavě plno nápadů, co se blogu týče a ráda bych je brzy zrealizovala. Tento víkend byl nádherný! Po dlouhé době jsme si užili trochu sluníčka a s přítelem vyrazili na výlet, o kterém vám povím v příštím článku (mám totiž plno fotek:)). Každopádně zima opět udeřila a začala u mě taková ta podzimní nostalgie, kdy přibývá povinností do školy a já dnes při vůni vanilkové svíčky a čaji se zázvorem napsala první seminárku.

Ano, nastoupila jsem do třetího a zároveň posledního ročníku, což je pro mě na jednu stranu děsivé, ale zároveň jsem odhodlaná a plná pozitivní energie, abych ho úspěšně zvládla. V nejbližší době začínám psát bakalářku a doufám, že vše půjde hladce podle mých představ. Škola je teď pro mě na prvním místě a dám do toho vše, co bude v mých silách! V těchto podzimních dnech jsem si oblíbila návštěvy kaváren a hned pro vás mám jeden tip z CrossCafe a tím je javorové latte. Já moc nemusím přeslazené kávy, ale tahle novinka mě příjemně překvapila svojí chutí. Vyzkoušejte a dáte mi za pravdu! :)

V sobotu jsem byla také fandit bráchovi, který přestoupil do prestižnějšího florbalového klubu a poprvé si s týmem zahráli extraligu proti Pardubicím. Výhra byla zasloužená a nebyla bych to já, abych nepořídila pár fotek. Snad poprvé v historii mi byl můj bráška ochotný zapózovat do objektivu a proto ani tahle fotka nesmí chybět:D Ve čtvrtek plánuji vydat další článek, tak se můžete těšit a zatím se s vámi loučím a přeji pěkný večer!







Zážitek při trhání moudráku

23. září 2017 v 11:04 | S-hejvi
Hezké dobré ráno. Dnešní článek bude obsahovat můj zážitek z úterní návštěvy hradecké nemocnice. Upozorňuji, že nepřeháním a takhle to opravdu probíhalo. Vím, po přečtení těžko uvěřit :-)

Úterní ráno: Nervy od 5 hodin, kdy jsem nemohla spát, protože mě čekalo trhání moudráku. V 9 vyleze vysmátá sestra se slovy "slečna Šejvlová". A kurva. Už jen pofiderní mini křesílko, na kterém mi ho měli trhat mi nahnalo hrůzu. Přišel pan doktor. Říkám si "sakra, jen škoda, že mám omezenej počet osmiček, ten týpek je mega HOT!" (promiň Pepi).
Každopádně s historkama od všech, kdy jste mi říkali, že samotné trhání vůbec nebolí a po injekci se čeká aspoň 3-5 minut, než zabere jsem byla relativně klidná. Do té doby, než borec přišel s kleštěma jak kráva po 20 vteřinách :)

Během půl hodiny jsem byla doma. Teprve nyní jsem necítila pusu, tvář a kus krku. Jinými slovy, toho sráče mi vyrvali jakoby úplně zaživa bez umrtvení, protože než injekce vůbec stačila zapůsobit, byla jsem venku - i se zubem. V čekárně to měli s představením. Můj řev slyšela i postarší nahluchlá paní. Děkuji i své zubařce, protože na 100% určitě nemohla vědět, že mám zánět, který je potřeba vyléčit, než mi budou něco trhat. Protože na zánět umrtvení zabítá 10x míň a o to míň, když vám zub páčej ven okamžitě jen co stačíte říct dobrý den.

"Slečno Šejvlová, jste nějaká bledá" - bodejť by ne pane doktor.

Zákrok parádní, ale moudrá z něj teda nebudu, sorry. Větší bolest jsem v životě nezažila. Každopádně ve finále mi aspoň "zlepšily den" slova MUDr. Tyrana - "A je venku darebák! Mějte se krásně slečno Šejvlová, hezký den!"

Děkuju pane doktore. Vám taky.

Momentálně mám po zubu zánět, dostala jsem antibiotika a jen se modlím, aby tohle peklo už skončilo. Včera mi den zlepšil nečekaně kurýr s nádhernou květinou, bonboniérou a přáním, ať mi je lépe. Ještě, že mám aspoň toho nejlepšího chlapa na světě! :-)




Autogramiáda Jiřího Kajínka aneb můj splněný sen

21. září 2017 v 12:04 | S-hejvi
Hezký čtvrtek všem přeji. Někteří už jste možná zaregistrovali na mém Instagramu, že jsem si včera s kamarádkou udělala výlet do Prahy. Konkrétně naším cílem byla autogramiáda Jiřího Kajínka k jeho knize, která vyšla v aktualizovaném vydání. Chtěla bych jen říci, že jakmile jsem se dozvěděla, že se něco takového pořádá, měla jsem jasno. "Musím jet za každou cenu!" A tak to i bylo. Den předtím mi trhali moudrák, kdy jsem si také zažila své (ale o tom v jiném článku). Hned na to, místo odpočinku se trmácet vlakem a mačkat se mezi davem lidí - popravdě se mi zrovna nepřilepšilo. Každopádně zúčastnit se téhle akce pro mě bylo důležité a pokud sledujete můj blog delší dobu a znáte můj postoj k této kauze, určitě chápete proč.

O nevinně pana Kajínka jsem přesvědčená hodně dlouho a když jsem v roce 2010 projížděla kolem Mírova, kde byl v tu dobu uvězněný, říkala jsem si jen "kéž by se někdy dočkal svobody, ráda bych mu podala ruku a vyjádřila podporu". V tu chvíli to byly mnou malované vzdušné zámky a šance k tomuto mému přání byla více, než mizivá. Každopádně přišel rok 2017, Jiří Kajínek je díky milosti prezidenta na svobodě a o 4 měsíce později stojím v knihách Dobrovský na Václavském náměstí a třesu mu rukou. Kdo by to před pár lety řekl, vysmála bych se mu do obličeje. Někdo si může říci, proč je pro mě důležité se fotit s kriminálníkem a proč vůbec podporuji akci v knihkupectví, kam si slušní lidé chodí kupovat beletrie o životě a učebnice trestního práva. Tohoto názoru může být opravdu jen člověk, který o případu J.K. ví úplné houby a to nechci být sprostá. Nejdřív si vy intelektuálové zjistěte informace a pak vynášejte soudy. Za to všechno, čím si tenhle člověk prošel by jeden čekal, že z něj bude protivný chlap bez úsměvu a chuti do života, který zanevřel na lidi, ale opak je pravdou - Jiří Kajínek je neskutečně milý a ochotný člověk, kterému jsem měla šanci říci do očí jak moc mu fandím a držím palce. Mohla jsem mu konečně podat ruku a popřát hodně štěstí. S úsměvem na tváři mi poděkoval a v závěru jsem si s ním pořídila i fotku. Ještě chci zmínit důležitou věc a to, že jsem se s ním nechtěla vyfotit jako s celebritou, ale jako s člověkem, který má můj obrovský obdiv. Všechny slavné osobnosti na světě nemají ode mě ani zdaleka takový obdiv, jako má Jiří Kajínek, protože on dokázal neskutečnou věc a tím je to, že je vůbec ještě naživu. Být ve vězení 23 let nevinně a nespáchat sebevraždu, to je pro mě nepředstavitelná věc z hlediska psychiky. Pokud si někdo zaslouží respekt, je to právě on. Samozřejmě se mnou každý nemusí souhlasit, ale mě se splnil jeden z nějvětších snů. Kdykoliv se mě někdy někdo zeptal, koho obdivuji, moje odpověď byla vždy stejná - své rodiče a Jiřího Kajínka:)

Pokud jste se autogramiády chtěli také zúčastnit nebo jste se o ní dozvěděli pozdě, chystá se i další v Brně a Ostravě. Více informací najdete na Facebooku, ale to berte jen jako takový malý tip ode mě, protože pokud se o kauzu Kajínek aspoň trochu zajímáte, je to zážitek, který stojí za zvážení. Pokud máte otázky, ptejte se na ASKu a já dnes konečně také navštívím vaše blogy. Mějte se krásně a snad se budou fotky líbit...:-)















Poslední půl rok? Pohádkový!

18. září 2017 v 18:57 | S-hejvi
Ahoj všem. Slíbila jsem vám článek, ve kterém vám povím, co se u mě za poslední půl rok změnilo, co je nového atd. Kdybych měla napsat vše, asi byste to ani nedočetli do konce, proto se pokusím to hlavní shrnout v pár větách…

Pokud se nemýlím, odmlčela jsem se v polovině dubna a to ze dvou důvodů. Prvním byla škola, protože druhák mi dal celkem zabrat a zkouškové v letním semestru o to víc. Učila jsem se zatím na nejvíc zkoušek a poslední jsem dělala až v druhé polovině června (loni jsem touto dobou měla už měsíc prázdniny). Bylo to pro mě náročné hlavně psychicky, jelikož jedna zkouška se mi nepodařila ani na 3. pokus a musela jsem si ji zapsat do třetího ročníku, který mě čeká teď. Věřím, že teď už to dobře dopadne, protože už jsem byla z učení opravdu vysílená a potřebovala jsem zasloužené volno. Druhým důvodem je můj přítel, ale to až později :-)

Na dovolenou jsem se těšila nepopsatelně a strávila jsem ji s rodinou na mém milovaném Rhodosu, kde jsem se opět setkala s mými řeckými přáteli. Byl to pro mě dokonalý relax a konečně jsem poznala celý ostrov jak se sluší a patří. Získala jsem spoustu energie a moje prázdniny se začínaly rozjíždět.

Všichni co mě sledujete na Instagramu víte, že momentálně jsem šťastně zamilovaná. Po půl roce psaní jsem sebrala odvahu a šla na rande s chlapem, který je o X let starší. Pro někoho se to může zdát jako banalita, ale pro mě to byl jeden z největších kroků v mém životě a jsem na něj hrdá. Je to něco jiného, než jít s klukem ve vašem věku. Každopádně 20. dubna 2017 jsem poprvé v životě poznala, co je to láska na první pohled. Od prvního momentu ze mě spadly všechny obavy a já si s ním rozuměla jako nikdy s nikým. Není to jednoduché - narážky lidí, pohledy na ulici, že je na vás asi něco špatně. Špatný je dnešní stereotyp a život všech podle měřítek. Říká se, že láska nezná hranic a já s tím souhlasím. Poprvé mě někdo opravdu miluje, sdílí se mnou svůj život a není věc, ve které bysme si nerozuměli. Často soudí mě, že to nemám v hlavě v pořádku, soudí i jeho, že vypadá jako když právě vyšel z kriminálu. Můj přítel má svaly a tetování, ano. Opět společenská měřítka? I sůl vypadá jako cukr a i lidé, kteří se na první pohled zdají být solidní vás nakonec lidsky zklamou. Konec konců já bych o tomhle mohla hodně vyprávět. Neznám většího gentlemana a ať se děje cokoliv i v případě, že se naše životy jednou rozejdou (což si nepřeji), vždycky se ho zastanu i kdyby proti mě stál celý svět. I když jsme měli několik problémů, tenhle člověk mi poprvé ukázal, co je to láska.

Mám za sebou nejkrásnější prázdniny plné výletů, lásky a krásných překvapení. Užívala jsem si každý den a proto jsem úplně vypustila blog. Chci se k psaní vrátit, protože mi to chybí a s přicházejícím podzimem už bude i více času. Sice mi brzy začíná škola a čeká mě psaní bakalářky, ale ráda bych si vše uspořádala tak, abych stíhala veškeré aktivity. Poslední roky jsem si říkala, jak je fajn být sama a užívat si, ale s Pepou se kompletně změnil můj pohled na vztahy a jsem teď šťastnější, než kdykoliv předtím.


Děkuji ti za všechno, miluju tě!

 
 

Reklama