Listopad 2018

Jak moc vám může seriál změnit život? Odpověď zde.

Včera v 8:01 | S-hejvi
Předtím, než si díky názvu článku poklepete na čelo a řeknete si, že ve svých 24 letech působím jako o deset let mladší poblázněná puberťačka do amerického seriálu poprosím vás, abyste si celý obsah přečetli až do konce. Možná vás to odprostí od předsudků. A možná taky ne.

Psalo se září roku 2007 a v televizi začali vysílat nový seriál Prison Break - pod českým názvem Útěk z vězení. V tuto chvíli ho bude podle mě znát snad každý z vás. V mých 13 letech, kdy jsem se stala doslova posedlou fanynkou, která odpočítávala dny do dalšího dílu, k Vánocům tehdy dostávala dárky s motivem uprchlých vězňů ze známé Fox River a byla platonicky zamilovaná do hlavního hrdiny Michaela Scofielda, by mě ani nenapadlo, jaký dopad na mě rozhodnutí TV Nova vysílat tento seriál bude mít. Několik let jsem byla obdivovatel a milovník všech sérií a byla přesvědčená (i do teď jsem), že je to jeden z nejlepších seriálů, který byl kdy natočen a to nejen díky hluboké myšlence, kterou má předat. Samotná pointa mi samozřejmě dlouho utíkala a jako teenager jsem viděla pouze hezké potetované chlapy, kteří se nebojí ničeho a uznejte, že pro takto mladé děvče je každá epizoda díky zmíněným sympaťákům při nejmenším atraktivní. Každopádně abych se dostala k podstatě věci, proč tento článek píšu, musím přeskočit ty roky mé posedlosti a fanouškovství…

S postupem času jsem si začala uvědomovat, o čem Útěk z vězení doopravdy je. Samozřejmě je to fikce, je to seriál a není to skutečnost! Přesto mě zaujal něčím, co nikdy žádný jiný seriál nedokázal a to je přes jeho vymyšlený scénář přeci jen kousek reality, která už skutečností je a dokázala bych vám vyjmenovat hned několik příkladů. Tou základní věcí, na co má seriál upozornit totiž není násilí, útěky a vězeňský život, protože už i já dokážu z vlastní zkušenosti s čistou hlavou říci, že situace, které jsou vyobrazené v první sérii za zdmi věznice jsou prostě nesmysl a většina z nich se nikdy nemůže stát, kor ne ve věznici s maximální ostrahou, jakou má Fox River údajně být :) Co jsem si ale odnesla a přeci jenom je to ta nejzásadnější věc, která mě posunula dál a právě díky tomuto seriálu jsem si ji uvědomila je, že nespravedlnost se může připlést do života každému z nás. Ať už je to případ mé nejmenované kamarádky, ať je to nespravedlivé odsouzení několika vězňů v Americe, kteří dostali trest smrti a po letech se ukázalo, že byli skutečně nevinní a nebo dokonce případ samotného Jiřího Kajínka. Můj názor na tuto kauzu znáte a pokud ho máte stejný, asi víte, proč ji v tomto článku zmiňuji. Prison Break, i když je vymyšlený, mi doslova v některých věcech otevřel oči a začala jsem se zajímat nejen o tento seriál, ale i skutečné a reálné příběhy. Od seznamu herců jsem se posunula ke studování vězeňského systému v Americe. Začala jsem si hledat ty nejzákladnější informace o tom, jaké vůbec v Česku máme věznice a jak to celé funguje. Od televize jsem se se zaujetím přesunula i k výletům do okolí Mírova, protože jsem chtěla vidět nejslavnější české vězení. Cokoliv se týkalo tohoto tématu mě zajímalo a já jsem tak našla něco, čemu bych se chtěla hlouběji věnovat. Střední škola mi v tom trochu bránila, ale když jsem zjistila, že lze studovat vysokoškolský obor Sociální patologie a prevence, kde se vyučují předměty jako je právě vězeňství, byla jsem štěstím bez sebe! K tomu musím dodat, že se jedná o nejžádanější obor Pedagogické fakulty u nás v Hradci Králové a na první pokus jsem nebyla přijata. Mnohé by to odradilo a šli by na obor jiný. V těchto chvílích, kdy se nic nedaří podle mých představ se ve mně přeci jen probouzí ta 13 letá fanynka a vzpomenu si na ústřední motto zmíněného seriálu: "Hlavně neztrácej víru." Druhý rok jsem psala znovu přijímačky a ono to vyšlo. Celé tři roky bakalářského studia jsem si připomínala, proč tam vlastně jsem a co mě k tomu vede. I v těch nejtěžších okamžicích, kdy jsem měla chuť se na všechno vykašlat, když mě 4x vyhodili od zkoušky a já nevěřila, že mám šanci dostudovat jsem víru opravdu neztrácela. Díky tomu jsem měla šanci naopak zažít situace, na které nikdy nezapomenu. Absolvovala jsem praxi ve věznici. Bakalářkou práci jsem psala na téma Porovnání trestu smrti a trestu odnětí svobody na doživotí. Nakonec jsem se posunula i v mých primitivních a základních poznatcích tak neskutečně daleko, že jsem ve finále odstátnicovala z trestního práva za A. Kdyby mi tohle někdo řekl před 11 lety, kdy jsem si lepila plakáty vězňů na zeď, asi bych koukala jak spadlá z višně. Doslova.

Jednoduše řečeno, největší zásluhu na tom, že jsem získala titul Bc. a možná i za rok a půl získám titul Mgr. má jednoznačně seriál Útěk z vězení. Možná jsem praštěná, možná mě budete mít za absolutního blázna, ale toto je holý fakt, který potvrdí celá moje rodina, kamarádi a všichni, co mě znají. Jak moc vám dokáže vymyšlený seriál změnit život a nasměrovat vás k budoucímu povolání je opravdu až neuvěřitelné. Vždy říkám, že škola mi poprvé není utrpením, ale koníčkem. Nejspíš to v budoucnu bude i má práce a když se zamyslím, jaký byl ten prvotní impuls a nejzásadnější podnět k tomu, aby se tak stalo, je to prostě seriál Útěk z vězení a vždycky bude, ať už to zní jakkoliv šíleně. Už to není jenom onen seriál, ale je to součást mého života, která se přeměnila v realitu. Před týdnem jsem odevzdala přihlášku k mé diplomové práci. Její téma zní: Specifika přípravy odsouzených na propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a jejich reintegrace. Teď už víte proč :)



Co jím během dne #2

Pondělí v 8:09 | S-hejvi |  healthy
Zdravím vás u dalšího článku plného jídla! Tento formát je velmi oblíbený a to nejen na mém blogu. Ani se nedivím, protože člověk načerpá spoustu inspirace k tomu, co si během dne uvařit a protože se poslední dobou snažím o redukci váhy, dnes uvidíte mé tipy na extra jednoduché, zdravé a hlavně rychlé pokrmy. A proč se snažím zhubnout? Jednoduchá otázka a stejně jednoduchá odpověď - blíží se Vánoce a jelikož jsem během léta a dovolených nabrala víc, než bych měla, rozhodla jsem se znovu najet na zdravější životní styl. Kdo z nás totiž během Vánoc nehřeší a nějaké to kilo nepřibere? Proto jsem preventivně zvolila tuto cestu, abych po svátcích nevypadala jak úplná koule. Teď už ale k tomu, co jsem jedla poslední dny...

Snídaně je u mě základ. I když bývá menší a většinou sladká, paradoxně mi zažene hlad na celkem dlouhou dobu. Zpravidla si připravuji bílý jogurt s nějakým ovocem. Na následující fotce to ale není přeslazená borůvková Jogobella. Zvolila jsem zdravější variantu a právě zmiňovaný bílý jogurt jsem rozmixovala s hrstí mražených borůvek. Byla to příjemná změna, kterou jsem doplnila kouskem banánu a mangem.


Následovaly těstoviny s kukuřicí, lososem a vařenou brokolicí. Je to opravdu rychlý a snadný oběd, který bych mohla jíst klidně každý den! Jsou to sice sacharidy, ale přeci jen lepší varianta, než mé oblíbené gnocchi se španátem a smetanovou omáčkou :-) Osobně vnímám jako mé velké štěstí a výhodu, že miluji veškerý druh vařené, syrové či grilované zeleniny! Ať už je to právě brokolice, cukety, mrkev a vše na co si jen vzpomenete. Zkrátka zelenina na všechny způsoby je u mě vítána!


Největší problém mám s odpolední svačinou, kdy mě přepadne chuť na sladké zhruba kolem 3 hodiny. V tuhle chvíli ráda sáhnu po proteinových tyčinkách od Nutrendu. Má oblíbená příchuť je čokoláda s kokosem nebo pistácie. Jsou opravdu výborné a zaženou i případný hlad.


Při mé poslední návštěvě nákupního centra u nás v Hradci jsem zavítala do UGA. Dříve jsem si zde kupovala pouze ovocné šťávy a smoothie, ale chtěla jsem vyzkoušet něco nového. Vybrala jsem si jejich salát s grilovanou zeleninou a vajíčkem. Řeknu vám, že takhle jsem si dlouho nepochutnala a kam se hrabe celé KFC nebo Mekáč. Salátek vám všem doporučuji! Tímto nenásilným krokem uděláte i něco pro své zdraví a ještě z něj budete mít gastronomický zážitek, při kterém odhodíte myšlenky na cheeseburger kilometry daleko. To je z dnešního článku vše a budu se brzy těšit u dalšího, mějte se krásně!



Můj vánoční wishlist

8. listopadu 2018 v 8:19 | S-hejvi |  kos
Vánoce se nám pomalu ale jistě blíží a protože bych chtěla letos na blogu publikovat více vánočních článků, rozhodla jsem se první z nich směřovat k mému vánočnímu wishlistu neboli tomu, co si letos přeji pod stromeček. I když jsme s bráchou oba již dospělí, u nás doma je stejně zavedena tradice, že si každý píšeme dopis Ježíškovi s tím, jaké dárečky by nám udělaly radost. Může se to zdát na první pohled infantilní, ale k našim rodinným zvykům to prostě a jednoduše patří. Letos jsem tak průběžně přemýšlela, co by se mi hodilo a udělalo radost a vytvořila jsem tak tuto koláž, ze které může čerpat inspiraci jak Ježíšek, tak i vy (pokud zrovna nevíte, jak obdarovat blízké a nebo sami netušíte, co si přát a třeba vás něco z následujícího seznamu zaujme).

1. První místo na mém wishlistu zaujímá nový župan. Ano, skutečně je to věc, která by mi letošní Vánoce udělala největší radost, protože můj starý župan už mám několik let a vypadá spíše jako kus vytahané deky. Co se ale týče domácího pohodlného outfitu, tak přes podzim a zimu je to u mě nutnost číslo jedna, jelikož jsem typ člověka, kterému je neustále zima.

2. Hodinky Michael Kors, které vidíte na obrázku mě zaujaly hned na první pohled. Vždy jsem měla obyčejné, buď z Aliexpressu nebo pochybných stánků. Stačilo několik týdnů a hned byly rezaté, navíc mám nejspíš alergii na obyčejný kov, protože jsem vždy měla problém s vyrážkou. Přála bych si proto konečně nějaké kvalitnější hodinky, protože je to společně s náušnicemi jediný doplněk, který nosím.

3. Jak jsem již psala, jsem člověk, kterému je nonstop zima. Proto by mi udělala radost konvička na čaj, která je schopna pojmout větší množstí a nemusela bych si pokaždé vařit několik čajů za sebou.

4. Peněženky jsou u mě věčný problém. Nestalo se, že by mi nějaká vydržela déle, než rok a snad i proto si udělám Ježíška sama sobě a novou peněženku, konkrétně od značky Guess si pořídím co nejdříve. Moje současná už je skutečně v katastrofálním stavu a bojím se, že mi z ní vypadnou veškeré karty co mám a to by nebylo zrovna ideální.

5. Psychologie masových vrahů! Kdo mě zná tak ví a kdo mě nezná, ať si udělá názor sám :-) Více nemusím komentovat...

6. Stejně jako u županu, i mé teplé bačkůrky na doma mají lecos za sebou a v tomto seznamu rozhodně mají své místo.

7. Poslední dobou jsem velká milovnice očních stínů. Z mého článku o oblíbencích z dekorativní kosmetiky už víte, že značka Make-up Revolution London patří k mým favoritům a ráda bych vyzkoušela také produkt od Petry Lovelyhair. Nejvíce využívám právě hnědé a tělové barvy, proto mě tato paletka zaujala.

8. S make-upem souvisí i poslední věc, kterou bych uvítala a to jsou nové štětce. Kdybych vám ukázala ty, co mám teď, asi byste se nestačili divit a kroutili hlavou. Dál to nebudu rozebírat a radši se vás zeptám, co byste si přáli k letošním Vánocům vy a také zda už máte koupené nějaké vánoční dárky? Mějte se krásně a pokud byste ode mě chtěli konkrétní článek, který by se týkal Vánoc, napište tip do komentářů :-)

Jak probíhají promoce na VŠ?

5. listopadu 2018 v 8:32 | S-hejvi |  kos
Na mém Instagramu jsem vás před nedávnem nechala hlasovat, zda byste chtěli článek o tom, jak probíhají promoce na vysoké škole a co to vlastně obnáší. Vysvětlení je poměrně jednoduché, protože se jedná o slavností událost spojenou s předáváním diplomů a oficiálním udělením akademických titulů. Já jsem promoce absolvovala přesně před týdnem. Jelikož jsem ale státnice složila už v červnu, kdy jsem je také patřičně oslavila, nepřipadal mi tento ceremoniál nijak zvlášť vyjimečný. Každopádně jeho průběh je velmi pečlivě připravován. Obvykle se koná snad v té největší místnosti, kterou každá univerzita disponuje. Vy jako absolventi si totiž můžete pozvat kohokoliv, ať už rodinné příslušníky či kamarády a během naší promoce se dokonce stalo, že si několik lidí ani nemělo šanci sednout. Letos nás totiž bylo úspěšných opravdu hodně. Před promocí jsme si celý nástup nejprve nacvičovali, aby nedošlo k tzv. faux pas a všichni jsme v pravou chvíli šli kam máme jít a řekli to, co máme říct...

Samotné zahájení probíhá poslechnutím české hymny. Následuje úvodní proslov děkana a přečtení promočního slibu, ke kterému se absolventi jednotlivě přihlašují. Jeho slova pochází z latinského "SPONDEO AC POLLICEOR" neboli česky "zavazuji se a slibuji." Zde se s vámi podělím o moji osobní zkušenost, kdy jsem byla svým jménem vyzvána, abych přišla k žezlu fakulty a souběžně s krátkým dotykem pronesla tato slova. Představte si naprosté ticho, zhruba 300 lidí a vy na vysokých podpatcích (jiné jsem si samozřejmě vybrat nemohla, protože tohle byla ta nejlepší možnost) jste středem pozornosti. Ani nevím, zda jsem slib řekla přesně tak, jak jsem měla. Soustředila jsem se jen na to, abych nezakopla a v duchu se proklínala za to, že jsem si radši nevzala baleríny. Každopádně dopadlo to dobře, těch nekonečných 20 metrů, které se mi zdály jako kilometr jsem úspěšně zvládla. Převzala diplom, poděkovala a s velkou úlevou jsem se šla postavit mezi mé spolužáky.


Prostor je i pro děkovnou řeč, kterou přednesl můj spolužák. Byla výstižná, chvilkami dojemná a dokonce i vtipná. Není tedy divu, že jsem od všech slyšela jen samé pozitivní ohlasy a jednu její pasáž si pamatuji do teď: "Společně jsme překonali spousty překážek, náročných zkoušek, které nás vysilovaly a snad i dokonce psychickou újmu před státnicemi - a jak vidno zbytečně..." Což nám všem vykouzlilo úsměv na rtech, když jsme si uvědomili kolik z nás skutečně titul získalo a trochu tohoto vtipného sarkasmu bylo na místě.

Celý promoční obřad trvá cca hodinu a během jeho průběhu byl ne jeden člověk dojatý. Přiznám se, že i u mě by stačilo málo a měla jsem slzu v oku. Když člověk vzpomíná (a samotná řeč, kterou slyšíte vás nutí vzpomínat) na celé 3 roky, co zažil, jaké získal zkušenosti, jak se nervoval i radoval, že získal skvělé kamarády - je to opravdu jeden ze silnějších momentů, které ale stojí za to. Promoce není povinná, získaný diplom si můžete vyzvednout na studijním oddělení, ale všem bych tento zážitek doporučovala, protože se jedná o hezké, důstojné ukončení vašeho 3 letého snažení a podle mě by toto mělo být zapsáno v paměti všech úspěšných vysokoškoláků!




Mé oblíbené kavárny v Hradci

1. listopadu 2018 v 9:04 | S-hejvi |  kos
Vítám vás u prvního listopadového článku a protože tohle podzimní období je jako dělané na posezení u dobré kávy, rozhodla jsem se vám představit mé oblíbené kavárny u nás v Hradci Králové, které ráda navštěvuji. Vybrala jsem tři, do kterých chodím nejčastěji a poslední dobou jsou i místem, kde ráda píši seminárky do školy nebo plním jiné povinosti. Taky to máte někdy tak, že doma vám práce nejde od ruky a i když sedíte nad notebookem a snažíte se něco dělat, tak to prostě stejně nejde? V tuhle chvíli se právě nejraději přesunu do jedné z kaváren, které v článku uvidíte a díky příjemnému prostředí a atmosféře se mi hned přemýšlí a pracuje lépe. První z nich vás asi nepřekvapí, ale CrossCafe je klasika, která nikdy nezklame. Mým oblíbencem je kokosové latté a když mám chuť na sladké, jednou za čas si dám i jejich mrkvový dort. Včera jsem využila krásného počasí a v CrossCafe, které mám hned vedle školy, jsem si dala menší občerstvení, které můžete vidět na fotkách.



Další mojí oblíbenou kavárnou, která je zároveň spojena s restaurací je Casa Mia. Já i několik mých kamarádů by vám potvrdilo, že zde dělají nejlepší těstoviny a pizzu v Hradci, zejména pak špenátové gnocchi! Kdykoliv tam jdu, dám si právě tohle a zatím jsem nikdy nebyla zklamaná. Nemluvě o moderním interiéru, který se mi moc líbí a co v neposlední řadě musím pochválit je příjemná obsluha.


Posledním místem, kam poslední dobou velmi ráda chodím je Café Level. Určitě tuto kavárnu někdo budete znát. Má totiž pobočky po celé České republice a to zejména ve větších obchodních centrech. U nás je to Aupark, který se nachází kousek od místa, kde bydlím a tím pádem se není čemu divit, že je to ta nejrychlejší a nejpříjemnější varianta, kde si mohu dopřát výbornou kávu. Krásný výhled z druhého patra už je jenom třešničkou na dortu (který si tam mimochodem občas také dopřeji :-)). Pokud někdy zavítáte do Hradce Králové, z těchto mých tipů rozhodně nebudete zklamaní!