Září 2017

Návštěva kadeřnictví aneb 7cm pryč

27. září 2017 v 19:41 | S-hejvi |  beauty
Hezký večer! Dnes jsem po hodně dlouhé době zavítala do kadeřnictví a vlastně si ani nepamatuji, kdy jsem byla naposled. Mé vlasy mi posledně stříhala má sestřenice a to před dvěma lety. Ano, neskutečná doba na to, že o vlasy se má pečovat pravidelně, aby byly krásné a zdravé. To se o mých ještě dodnes říci nedalo. Každopádně svěřila jsem je opět do rukou mé sestřenky a jsem nad míru spokojená! Je velmi šikovná a na její práci se můžete podívat na této stránce.

Konečky jsem měla už delší dobu spálené od žehličky a jelikož jsem milovnice dlouhých vlasů, na nějaké zkracování jsem neměla ani pomyšlení. Co je moc, toho je příliš a nakonec jsem se rozhodla pár cm obětovat - jednoduše už se opravdu nedalo dívat na to, jak je mám zničené. Sestřihly jsme 7cm a myslím si, že to jen prospělo. Celkově bych teď ráda svým vlasům věnovala větší péči a to jak omezením pravidelného žehlení, tak dokoupením kvalitních přípravků. Pokud máte nějaké tipy například na ochranu proti teplu, dejte mi vědět do komentářů. V blízké době bych si něco takového ráda pořídila:)

Mé vlasy jsou i pravidelně barvené, což také není dvakrát prospěšné, ale na černou už jsem si zvykla takovým způsobem, že si neumím představit, že bych se jí vzdala. Má přírodní barva mi ke mě prostě nesedí a cítím se lépe v téhle výraznější. Přikládám ke článku několik fotek z dnešní návštěvy salonu a doufám, že se vám tato malá proměna bude líbit stejně, jako mě:)










Zážitek při trhání moudráku

23. září 2017 v 11:04 | S-hejvi |  diary
Hezké dobré ráno. Dnešní článek bude obsahovat můj zážitek z úterní návštěvy hradecké nemocnice. Upozorňuji, že nepřeháním a takhle to opravdu probíhalo. Vím, po přečtení těžko uvěřit :-)

Úterní ráno: Nervy od 5 hodin, kdy jsem nemohla spát, protože mě čekalo trhání moudráku. V 9 vyleze vysmátá sestra se slovy "slečna Šejvlová". A kurva. Už jen pofiderní mini křesílko, na kterém mi ho měli trhat mi nahnalo hrůzu. Přišel pan doktor. Říkám si "sakra, jen škoda, že mám omezenej počet osmiček, ten týpek je mega HOT!" (promiň Pepi).
Každopádně s historkama od všech, kdy jste mi říkali, že samotné trhání vůbec nebolí a po injekci se čeká aspoň 3-5 minut, než zabere jsem byla relativně klidná. Do té doby, než borec přišel s kleštěma jak kráva po 20 vteřinách :)

Během půl hodiny jsem byla doma. Teprve nyní jsem necítila pusu, tvář a kus krku. Jinými slovy, toho sráče mi vyrvali jakoby úplně zaživa bez umrtvení, protože než injekce vůbec stačila zapůsobit, byla jsem venku - i se zubem. V čekárně to měli s představením. Můj řev slyšela i postarší nahluchlá paní. Děkuji i své zubařce, protože na 100% určitě nemohla vědět, že mám zánět, který je potřeba vyléčit, než mi budou něco trhat. Protože na zánět umrtvení zabítá 10x míň a o to míň, když vám zub páčej ven okamžitě jen co stačíte říct dobrý den.

"Slečno Šejvlová, jste nějaká bledá" - bodejť by ne pane doktor.

Zákrok parádní, ale moudrá z něj teda nebudu, sorry. Větší bolest jsem v životě nezažila. Každopádně ve finále mi aspoň "zlepšily den" slova MUDr. Tyrana - "A je venku darebák! Mějte se krásně slečno Šejvlová, hezký den!"

Děkuju pane doktore. Vám taky.

Momentálně mám po zubu zánět, dostala jsem antibiotika a jen se modlím, aby tohle peklo už skončilo. Včera mi den zlepšil nečekaně kurýr s nádhernou květinou, bonboniérou a přáním, ať mi je lépe. Ještě, že mám aspoň toho nejlepšího chlapa na světě! :-)





Autogramiáda Jiřího Kajínka aneb můj splněný sen

21. září 2017 v 12:04 | S-hejvi |  diary
Hezký čtvrtek všem přeji. Někteří už jste možná zaregistrovali na mém Instagramu, že jsem si včera s kamarádkou udělala výlet do Prahy. Konkrétně naším cílem byla autogramiáda Jiřího Kajínka k jeho knize, která vyšla v aktualizovaném vydání. Chtěla bych jen říci, že jakmile jsem se dozvěděla, že se něco takového pořádá, měla jsem jasno. "Musím jet za každou cenu!" A tak to i bylo. Den předtím mi trhali moudrák, kdy jsem si také zažila své (ale o tom v jiném článku). Hned na to, místo odpočinku se trmácet vlakem a mačkat se mezi davem lidí - popravdě se mi zrovna nepřilepšilo. Každopádně zúčastnit se téhle akce pro mě bylo důležité a pokud sledujete můj blog delší dobu a znáte můj postoj k této kauze, určitě chápete proč.

O nevinně pana Kajínka jsem přesvědčená hodně dlouho a když jsem v roce 2010 projížděla kolem Mírova, kde byl v tu dobu uvězněný, říkala jsem si jen "kéž by se někdy dočkal svobody, ráda bych mu podala ruku a vyjádřila podporu". V tu chvíli to byly mnou malované vzdušné zámky a šance k tomuto mému přání byla více, než mizivá. Každopádně přišel rok 2017, Jiří Kajínek je díky milosti prezidenta na svobodě a o 4 měsíce později stojím v knihách Dobrovský na Václavském náměstí a třesu mu rukou. Kdo by to před pár lety řekl, vysmála bych se mu do obličeje. Někdo si může říci, proč je pro mě důležité se fotit s kriminálníkem a proč vůbec podporuji akci v knihkupectví, kam si slušní lidé chodí kupovat beletrie o životě a učebnice trestního práva. Tohoto názoru může být opravdu jen člověk, který o případu J.K. ví úplné houby a to nechci být sprostá. Nejdřív si vy intelektuálové zjistěte informace a pak vynášejte soudy. Za to všechno, čím si tenhle člověk prošel by jeden čekal, že z něj bude protivný chlap bez úsměvu a chuti do života, který zanevřel na lidi, ale opak je pravdou - Jiří Kajínek je neskutečně milý a ochotný člověk, kterému jsem měla šanci říci do očí jak moc mu fandím a držím palce. Mohla jsem mu konečně podat ruku a popřát hodně štěstí. S úsměvem na tváři mi poděkoval a v závěru jsem si s ním pořídila i fotku. Ještě chci zmínit důležitou věc a to, že jsem se s ním nechtěla vyfotit jako s celebritou, ale jako s člověkem, který má můj obrovský obdiv. Všechny slavné osobnosti na světě nemají ode mě ani zdaleka takový obdiv, jako má Jiří Kajínek, protože on dokázal neskutečnou věc a tím je to, že je vůbec ještě naživu. Být ve vězení 23 let nevinně a nespáchat sebevraždu, to je pro mě nepředstavitelná věc z hlediska psychiky. Pokud si někdo zaslouží respekt, je to právě on. Samozřejmě se mnou každý nemusí souhlasit, ale mě se splnil jeden z nějvětších snů. Kdykoliv se mě někdy někdo zeptal, koho obdivuji, moje odpověď byla vždy stejná - své rodiče a Jiřího Kajínka:)

Pokud jste se autogramiády chtěli také zúčastnit nebo jste se o ní dozvěděli pozdě, chystá se i další v Brně a Ostravě. Více informací najdete na Facebooku, ale to berte jen jako takový malý tip ode mě, protože pokud se o kauzu Kajínek aspoň trochu zajímáte, je to zážitek, který stojí za zvážení. Pokud máte otázky, ptejte se na ASKu a já dnes konečně také navštívím vaše blogy. Mějte se krásně a snad se budou fotky líbit...:-)
















Poslední půl rok? Pohádkový!

18. září 2017 v 18:57 | S-hejvi |  diary
Ahoj všem. Slíbila jsem vám článek, ve kterém vám povím, co se u mě za poslední půl rok změnilo, co je nového atd. Kdybych měla napsat vše, asi byste to ani nedočetli do konce, proto se pokusím to hlavní shrnout v pár větách…

Pokud se nemýlím, odmlčela jsem se v polovině dubna a to ze dvou důvodů. Prvním byla škola, protože druhák mi dal celkem zabrat a zkouškové v letním semestru o to víc. Učila jsem se zatím na nejvíc zkoušek a poslední jsem dělala až v druhé polovině června (loni jsem touto dobou měla už měsíc prázdniny). Bylo to pro mě náročné hlavně psychicky, jelikož jedna zkouška se mi nepodařila ani na 3. pokus a musela jsem si ji zapsat do třetího ročníku, který mě čeká teď. Věřím, že teď už to dobře dopadne, protože už jsem byla z učení opravdu vysílená a potřebovala jsem zasloužené volno. Druhým důvodem je můj přítel, ale to až později :-)

Na dovolenou jsem se těšila nepopsatelně a strávila jsem ji s rodinou na mém milovaném Rhodosu, kde jsem se opět setkala s mými řeckými přáteli. Byl to pro mě dokonalý relax a konečně jsem poznala celý ostrov jak se sluší a patří. Získala jsem spoustu energie a moje prázdniny se začínaly rozjíždět.

Všichni co mě sledujete na Instagramu víte, že momentálně jsem šťastně zamilovaná. Po půl roce psaní jsem sebrala odvahu a šla na rande s chlapem, který je o X let starší. Pro někoho se to může zdát jako banalita, ale pro mě to byl jeden z největších kroků v mém životě a jsem na něj hrdá. Je to něco jiného, než jít s klukem ve vašem věku. Každopádně 20. dubna 2017 jsem poprvé v životě poznala, co je to láska na první pohled. Od prvního momentu ze mě spadly všechny obavy a já si s ním rozuměla jako nikdy s nikým. Není to jednoduché - narážky lidí, pohledy na ulici, že je na vás asi něco špatně. Špatný je dnešní stereotyp a život všech podle měřítek. Říká se, že láska nezná hranic a já s tím souhlasím. Poprvé mě někdo opravdu miluje, sdílí se mnou svůj život a není věc, ve které bysme si nerozuměli. Často soudí mě, že to nemám v hlavě v pořádku, soudí i jeho, že vypadá jako když právě vyšel z kriminálu. Můj přítel má svaly a tetování, ano. Opět společenská měřítka? I sůl vypadá jako cukr a i lidé, kteří se na první pohled zdají být solidní vás nakonec lidsky zklamou. Konec konců já bych o tomhle mohla hodně vyprávět. Neznám většího gentlemana a ať se děje cokoliv i v případě, že se naše životy jednou rozejdou (což si nepřeji), vždycky se ho zastanu i kdyby proti mě stál celý svět. I když jsme měli několik problémů, tenhle člověk mi poprvé ukázal, co je to láska.

Mám za sebou nejkrásnější prázdniny plné výletů, lásky a krásných překvapení. Užívala jsem si každý den a proto jsem úplně vypustila blog. Chci se k psaní vrátit, protože mi to chybí a s přicházejícím podzimem už bude i více času. Sice mi brzy začíná škola a čeká mě psaní bakalářky, ale ráda bych si vše uspořádala tak, abych stíhala veškeré aktivity. Poslední roky jsem si říkala, jak je fajn být sama a užívat si, ale s Pepou se kompletně změnil můj pohled na vztahy a jsem teď šťastnější, než kdykoliv předtím.


Děkuji ti za všechno, miluju tě!


Zdravý životní styl se Šmakounem

18. září 2017 v 14:22 | S-hejvi |  healthy
V dnešní době je čím dál více IN podporování veganství a vegetariánství. Jelikož já jsem zapřísáhlý masožravec a neumím si život představit např. bez dobrého steaku, nikdy by mě nenapadlo, že mi zachutnají potraviny, které jsou náhražkou masa. Tím je právě Šmakoun, který mě přesvědčil, že jeho správná příprava dokáže vykouzlit chutné pokrmy.

Chtěla bych vám představit pár produktů, které mě zaujaly a vřele bych vám doporučila je vyzkoušet. Prvním z nich je Šmakoun s hlívou ústřičnou. Je podzim a s ním i ideální čas vyrazit do lesa na houby. Tento víkend se nám při sběru poštěstilo a napadlo mě do smaženice (kterou mimochodem zbožňuji), přidat právě tuto variantu Šmakouna. Výsledná chuť byla rozdílnější, ale obohacená a pokud někdo nejíte houby, výrobek se dá využít i jinak. Oceňuji proto krátké recepty na krabičkách, které vám práci usnadní, každopádně jsem se sama přesvědčila, že se vyplatí experimentovat!


Pro mě jako milovnici masa, bych chtěla vyzdvihnout i chutné párky Šmakoun, na kterých si mimochodem pochutnal i můj tatínek a to je co říct (:D). Obsahují kvalitní hovězí a vepřové maso, které je doplněno živočišnou bílkovinou vaječného bílku a díky tomu mají tyto párečky vyšší obsah bílkovin a naopak nižší obsah tuku, než ty, které obvykle kupujeme na pultech v obchodech. Jsou tedy zdravější verzí a co mě mile překvapilo - cítíte chuť masa a ne žádnou umělotinu.

A teď něco sladkého. Šmakoun nabízí i chutné sladké pomazánky. Měla jsem možnost vyzkoušet pomerančovou, kokosovou a kakao-oříškový krém. Všichni co mě znají vědí, že kde je cítit chuť kokosu jsem jak utržená ze řetězu a proto chci jako poslední doporučit tento kokosový krém. Ve 100 g výrobku je pouze 12,5 g sacharidů a podobně je to s tuky. Rýžové chlebíčky s touto lahůdkou a nakrájeným banánem navrch jsou skvělou svačinkou, která zažene chuť na sladké a co víc? Je to zdravější a teď si troufám říct i chutnější verze, než sušenky či Nutella z obchodu - mimochodem tu zkuste nahradit právě kakao-oříškovou verzí Šmakouna, budete mile překvapeni :-)



Pokud by tě zajímaly výživové hodnoty či další informace, neváhej a mrkni na Šmakoun-eu., najdeš tam vše potřebné včetně složení a doporučených receptů. Dobrou chuť!