Inspirace: PODZIM/ZIMA 2018

Dnes v 8:35 | S-hejvi |  beauty
I když venkovní počasí je stále nádherné, v následujících týdnech se určitě nevyhneme příchodu zimy a konce letošního teplého podzimu. V této souvislosti pro vás dnes mám článek zaměřený na podzimní a zimní kousky, které by vás mohly inspirovat. Protože i já poslední dobou pokukuji po teplejším oblečení, narazila jsem na e-shop Manzara, kde mě zaujalo hned několik produktů. Zejména pak zimní bundy dámské. Minulý rok jsem nemohla přijít na chuť oblíbeným parkám, ale letos se mi tyto bundičky velmi líbí a právě tento e-shop je nabízí v několika krásných provedeních. Kombinace pastelově růžové s khaki je má oblíbená a proto je to hned první kousek, který jsem do článku zařadila. Pokud nemáte barvičky v oblibě, parka v černé barvě také nic nezkazí a velké plus vidím právě v kožešinkách, které lemují kapucu a s příchodem zimy určitě zahřejí. Jaké typy zimních bund máte nejraději vy? Pokud se i vám líbí tento styl, neváhejte e-shop navštívit.

Samozřejmě nenabízí pouze zimní bundy dámské, ale najdete u nich nespočet dalších povedených kousků. Například šedé džíny s vysokým pasem, které si hodně holek (nejen v mém okolí) velmi oblíbilo, disponují střihem, který bezpochyby sedne všem a najdete je hned v několika barvách. Jako další na ukázku jsem pro vás vybrala bundičku vhodnou právě pro toto období a jak jsem již zmiňovala, že jsem milovnice pastelově růžové barvy, nemohla v tomto výběru chybět! Střih a provedení se mi velmi líbí. Já sama téměř totožnou bundu mám doma a momentálně je to jeden z mých nejoblíbenějších kousků! Doplnit ho například šedým cardiganem a světlou kabelkou, kterou vidíte níže, vznikne dle mého názoru krásný a pohodlný outfit do města či do školy. Abychom to ale s tou pohodlností nepřehnaly, vybrala jsem i něco pro odvážné. Jedná se o černé boty na vysokém podpatku. Určitě to není styl pro každého, ale kolikrát na ulici potkávám mladé slečny, které tyto boty nosí a pokud jsou dobře zkombinované s celým outfitem, vypadají zkrátka božsky!
Doufám, že vás aspoň některý z mnou vybraných produktů zaujal a pokud ano, určitě mi napište do komentářů který. Podzim a zimu mám ráda právě kvůli velké škále kombinací a barev, díky kterým můžeme vytvořit povedené outfity. Přeci jen léto nás v tomto trochu omezuje, protože toho na sobě v horkých dnech nemáme tolik a jsme rádi za jednoduché kraťasy a tílko. V tuto dobu je tomu naopak a snad i vy si toto období se mnou užíváte na maximum - nejen z hlediska módy! :)
 

Být vysokoškolák neznamená být úspěšný člověk

Pondělí v 15:36 | S-hejvi |  kos
Jako vysokoškolská studentka mám kolem sebe spoustu lidí. Často slyším různé příběhy, různé druhy motivací ke studiu a nutí mě to přemýšlet nad tím, proč vlastně je dnešní doba tolik zaměřená na "úspěch" týkajícího se titulů a co nejvyššího vzdělání. Slovo úspěch v uvozovkách jsem použila proto, že já si jako čerstvá absolventka s titulem Bc. nepřipadám jako úspěšný člověk. Nebudu si tak připadat ani, když za dva roky získám titul Mgr. K nám na univerzitu chodí hodně studentů a nejednou jsem se setkala s jejich názorem, proč vlastně studují. Jejich přístup jsem nepochopila, protože mnohdy jde o frázi "studuju tenhle obor jen abych měla titul, i když mě vůbec nebaví a nezajímá". Popravdě si neumím představit, že bych dělala vysokou školu jen s vidinou titulu a naučené poznatky či zkušenosti do mého života nevnesly žádnou hodnotu. Proč je pro některé co nejvyšší vzdělání jen jakýsi princip, že to tak musí být, jen aby na ně ostatní lidé koukali s respektem, že něco dokázali? Já mám měřítka úspěchu nastavená úplně jinde a dovolím se s vámi podělit o můj osobní pohled na věc.

Já jsem nikdy nebyla vynikající student. Střední škola pro mě byla peklo a do teď sama nevěřím tomu, že jsem ji dokončila. Moji spolužáci z obchodní akademie by mohli potvrdit, že jsem dokonce byla nejhorší studentka ve třídě. Maturitu jsem udělala na druhý pokus a i když by se právě na první pohled mohlo zdát jako nevídaný úspěch, že takový flákač jako já dokončil i vysokou školu a pokračuje ještě dál, v mých očích je to pouze kouzlo zájmu a vidiny cílů do budoucna. Až se k těmto cílům dopracuji, teprve pak to pro mě bude úspěch. Abyste mě lépe pochopili, já na vysokou školu rozhodně nešla s cílem získat titul za každou cenu. Kdybych měla tento přístup, pravděpodobně bych ji nikdy nedokončila. Studovat s donucením by pro mě bylo to nejhorší, co bych mohla udělat. Důležitá věc, která mě ovlivnila v mém rozhodování, zda ve studiu pokračovat je mé budoucí zaměstnání. S tím se pojí i to, že drtivá většina lidí a bohužel tomu tak doopravdy je, chce titul nejen kvůli pocitu "úspěchu", ale i faktu, že s vysokou školou budou mít pravděpodobně lepší platové podmínky. I v tomto ohledu je moje studium jiné. Už u přijímacích zkoušek nás upozorňovali na to, že obory s humanitním zaměřením a práce v sociálních službách rozhodně není něco, co bysme měli jít studovat kvůli penězům. Pro některé je to možná smutný fakt, ale většina pracovních pozic v tomto oboru je psychicky náročná a paradoxně finanční rozdíl mezi sociálním pracovníkem a "sociálem" je 200 kč, což je fakt druhý.

Já sice sociální pracovník nebudu, každopádně v oboru se pohybovat chci, čímž se vlastně dostávám k tomu, proč flegmatik a největší "průserářka" jako já získala titul Bc., i když to pro mě ve finále bylo lehčí, než střední škola. Studium "vejšky" jsem od začátku nebrala jako povinnost, ale jako zájem, či dokonce (ať to zní jakkoliv šíleně) koníček. Pro mě je hodně důležité, aby to co dělám mělo smysl pro mě, i pro ostatní. Díky studiu jsem našla sama sebe a uvědomila si, co chci v životě dělat, co mě naplňuje bez ohledu na to, jaké peníze za to dostanu či jak na mě koukají druzí. Za cenu toho, že se každý den budu do práce těšit a nebudu ji brát jako nutné zlo jsem schopná obětovat i půl platu, jaký bych mohla mít, kdybych šla dělat účetní či seděla v bance. V tu chvíli bych se totiž vrátila do toho pomyslného pekla na střední, kde mě předměty jako ekonomika doháněly k šílenství. Zde už je to otázka priorit každého z nás, ale myslím si, že je neskutečně osvobozující pocit, když vás samotná škola žene kupředu s tím, že díky ní budete spokojení v budoucnu a pokud tento článek čte někdo, kdo je na tom stejně jako já, máte moji plnou podporu a jsem za vás šťastná, protože jak jsem již zmínila výše - takových lidí je dnes sakra málo a je to škoda.

Teď se dostávám k tomu, jak vlastně vnímat samotný úspěch. Pro někoho je to právě vystudování čehokoliv, jen aby ten dotyčný měl titul a tím si tak nejspíše zajistil vyšší měsíční příjem. Samozřejmě toto není pravidlem, které funguje vždy a u všech. Z vlastní zkušenosti ale vím, že mnoho lidí takto vysokou školu bere a tento cíl od ní očekávají. Určitě jsou tu ale i lidé, jako já a to minimálně studenti podobných oborů. Vždy jsem chtěla pracovat s lidmi a pomáhat lidem. Někoho spíše láká práce s dětmi, někdo chce pomáhat obětem trestných činů a někdo chce dokonce pomoci jejich pachatelům. Do této skupiny se řadím i já. Svým způsobem je to nevděčná práce, protože recidiva odsouzených se u nás v ČR pohybuje okolo 70%, což je velmi malá úspěšnost, ale přeci jen je nějaká. Podílet se na jejím zvýšení je můj sen a i když jako pracovnice probační služby (což je povolání, které chci dělat) pomohu jednomu člověku s nalezením zaměstnání a vypořádáním se s příchodem z vězení mezi lidi, aniž by ten dotyčný opět skončil za mřížemi, v tomto okamžiku se dostanu do bodu, který budu považovat za svůj úspěch. Vystudování vysoké školy je jen malý začátek a cítít se hned jako "něco víc" dnem, kdy získám titul, proti lidem, kteří ho nemají je pro mě pouhý egoismus. Úspěch se nedá naučit a vystudovat. Člověk by si měl stanovit vyšší cíle a tímto článkem chci poukázat na dnešní uspěchanou dobu, kdy se každý žene za tituly a ve finále ani neví, jak je v životě zužitkuje. Určitě mě na toto celé zajímá i váš názor, jelikož dělat cokoliv s tím, že vás to baví a nejen pro peníze je podle mě ta největší výhra, kterou v životě člověk může získat :)


Slavím 24. narozeniny

11. října 2018 v 18:24 | S-hejvi |  diary
Krásný čtvrteční den vám přeji. Já jsem si ho dnes užila na maximum, protože jak už říká název článku, slavila jsem své 24. narozeniny. Velkého povzbuzení se mi dostalo hned po příchodu do školy, kdy mi spolužačka popřála a dodala pravdivou, ale pro mě trochu frustrující větu. Jedná se totiž o poslední rok, kdy si mohu věk zaokrouhlit dolů ke "dvacítce". Přijde mi, že poslední roky ten čas neskutečně utíká a na své 23. narozeniny si vzpomínám, jako bych je slavila včera. Každopádně bych i v tomto článku chtěla moc poděkovat všem, kteří si vzpomněli a udělali můj den o to krásnější. Především tak mému příteli, který mi nechal poslat nádherný box červených růží a připravil mi tak nejkouzelnější překvapení, které jsem mohla dostat. Květiny miluji a není nad ten pocit, když si uvědomíte, jak pozorného a milujícího muže vedle sebe máte. Děkuji i mojí mamince za úžasný dort, který vypadá překrásně a ještě lépe chutná.

Přidávám sem pár fotek, které vystihují mojí dnešní pozitivní náladu plnou štěstí a to díky lidem, které mám nejradši. Ať už právě rodinu, přítele a nebo kamarády. Jediné co mi chybí je moje před několika lety zesnulá babička. Na narozeniny si na ni vždy vzpomenu, jelikož vždy přišla na návštěvu a tyto rodinné oslavy v její přítomnosti jsem měla moc ráda. Každopádně tohle je život a i když tu nemůže být, už šesté narozeniny se povzbuzuji tím, že teď by na mě byla určitě pyšná! :) Dnešní den je pro mě jedním z nejkrásnějších v roce a i když bych raději slavila 18. narozeniny, čas bych rozhodně vrátit nechtěla. Jsem teď totiž štastnější, než kdykoliv předtím! :)







 


I podzim má své kouzlo

9. října 2018 v 14:26 | S-hejvi |  diary
Hezké úterní odpoledne vám přeji. Jak si užíváte zatím pohodový a relativně slunečný podzim? Já jsem neskutečně vděčná, že letos počasí přeje a to i takhle začátkem října. S odchodem léta to nejprve vypadalo, že přijde hned krutá zima a podzimní dny si nebudeme moci užít, jak se patří. Opak je pravdou a já jsem nádherného počasí opět využila o víkendu s přítelem, kdy jsme šli na procházku do lesa. Byla delší, než jsem původně plánovala a kdybych věděla, že ujdeme hned několik kilometrů, zvolila jsem jinou obuv. Každopádně i tak jsem si to užila na maximum! Bylo krásně, svítilo sluníčko a vydali jsme se navštívit lesní zvířátka. Nebyla bych to já, abych nepořídila několik fotek, které můžete vidět níže v článku...

Popravdě jsem moc ráda, že u nás v Hradci máme taková krásná místa pro relax a odpočinek jako jsou právě lesy na okraji města. Moc ráda tam chodím, ať už právě na podzimní procházky nebo se jen tak v létě projíždět na kole. Jediné, co mi však letos chybí jsou houby, které u nás bohužel nerostou. Možná právě díky počasí nebo je tu i druhá možnost a to, že ze mě zkušená houbařka nikdy nebude. Pokud jsem někdy našla nějaký hříbek, byla to jen shoda náhod nebo zázrak :D. Smaženici bych si ale dala, tak snad se jí letos aspoň jednou dočkám! Mějte se krásně!






V čem se liší vysoká škola od střední?

8. října 2018 v 8:48 | S-hejvi |  kos
V dnešním článku se s vámi podělím o to, v čem spatřuji odlišnosti vysoké školy od střední. Pokud studujete, určitě se mnou budete souhlasit, že každému vyhovuje jiný styl přípravy a učení. Vysoká škola oproti střední disponuje několika rozdíly a v následujících bodech se vám je pokusím popsat.

ROZVRH - Školní rozvrh je jednou ze zásadních věcí, se kterou se po příchodu na vysokou školu setkáte. Na střední je zvykem, že rozvrh hodin stanovuje samotná škola a většinou se jedná o rozsah několika hodin za sebou bez zdlouhavého odpoledního vyučování. Na univerzitě si naopak rozvrh tvoříte sami podle vašich představ. Vyučování můžete mít dvě hodiny ráno a další dvě hodiny okolo šesté večer. Záleží, z jakých možností vám dají na výběr a pro jakou možnost se rozhodnete.

PŘÍPRAVA DO HODIN - Na střední je samozřejmost, že se od vás očekává pravidelná příprava z hodiny na hodinu. Probíhá zkoušení, testy či prezentování tématu každého z vás. Poslední bod je asi to jediné, v čem je vysoká škola stejná. Příprava prezentací je nezbytná k procvičení mluveného projevu a ten se od vás na vysoké škole očekává na co nejvyšší úrovni.

SAMOSTUDIUM - Souvisí s předchozím bodem a jelikož na vysoké škole je velké množství studentů, které si vyučující nemají šanci zapamatovat, nedá se očekávat individuální a osobnější přístup jako je tomu na střední. Nikdo vás nenutí učit se probíranou látku. Je na vás, zda se budete učit průběžně nebo celý semestr budete mít pauzu a podíváte se na témata týden před zkouškovým obdobím. Samostudium a rozvržení probíraného učiva tak, abyste to zvládli je klíčovým bodem k tomu, abyste vysokou školu úspěšně dokončili.

LITERATURA - Pokud jste byli zvyklí, že vám v hodinách vyučující vše doslova nadiktují a vy se budete učit pouze z toho, co máte v sešitě, tento způsob během studia na "vejšce" raději vynechejte. Očekává se od vás více snahy a prokazujete orientaci v příslušné literatuře. Hledání informací je pravidelnou aktivitou vysokoškolského studenta.

VOLNÝ ČAS - Jedná se asi o nejoblíbenější součást života během vysoké. Jak jsem již zmiňovala, vzhledem k tomu, že rozvrh vám často nabídne dlouhé volné pauzy a nejedná se o vyučování v jednom kuse, zbývá čas na několik aktivit, které během dne můžete stihnout. Často skvěle vychází uspořádání času tak, abyste si mohli najít brigádu a během pauzy tak efektivně využít volný čas. Volné chvilky se najdou i na posezení v oblíbených kavárnách se svými spolužáky nebo je můžete využít právě na přípravu vašich prezentací či seminárek.

Mě osobně vysokoškolský styl studia vyhovuje na maximum a pokud i vás čeká nástup na Univerzitu, doufám, že vás tento článek aspoň orientačně připravil na tyto základní změny. Někomu naopak může sedět spíše pravidelná příprava a dozor nad tím, zda zadané úkoly plníte včas v daném termínu. Záleží už na každém, jak na vás tyto rozdíly budou působit. Každopádně vám při studiu přeji hodně štěstí!



Kam dál