Trpěla jsem záchvatovitým přejídáním

19. dubna 2017 v 19:16 | S-hejvi |  kos
Dnešní článek se bude týkat tématu, o kterém by mi ještě nedávno nebylo příjemné mluvit. Nicméně proč se s vámi nepodělit o moji vlastní zkušenost, která mi nakonec přinesla více pozitivního, než negativního. Jak už napovídá název článku - porucha příjmu potravy nemusí být jen anorexie či bulimie. Netvrdím, že jsem si prošla nějakým velkým drasťákem, ale pokud vám něco říká záchvatovité přejídání, tak v jedné takové jeho fázi jsem se ocitla.

Jedná se hlavně o psychický problém, kdy člověk neustále myslí jen na jídlo a na rozdíl od bulimie nepociťujete potřebu jít zvracet. Doslova jsem se přežírala k prasknutí, kolikrát mi bylo i špatně, ale nedokázala jsem přestat. Kilogramy rychlým tempem rostly a z toho důvodu jsem se dostala na svoji nejvyšší váhu v životě a to šílených 72 kilo. Byla jsem nešťastná a nevěděla, jak dál. Při pohledu do zrcadla se mi chtělo brečet a samozřejmě jsem špatnou náladu zaháněla kouskem čokolády nebo něčím pořádně tučným. Tohle období mě však časem samotnou přestalo bavit a nějak jsem si uvědomila, že takhle nemůžu dál nebo to špatně dopadne. Pociťovala jsem na sobě už i zdravotní problémy jako bylo např. zhoršení pleti a srdeční arytmie...

Vyvrcholení toho všeho přišlo v prosinci minulého roku, kdy jsem si musela pod stromeček pořídit nové oblečení ve větší velikosti. V tu chvíli jakoby mě přeskočilo v hlavě a řekla jsem si dost. Naštěstí jsem se vzpamatovala včas sama od sebe a nemusela jsem kontaktovat žádného odborníka. Po Vánocích to už šlo pozvolna nějak samo a od ledna mám dole celkem 9 kg s tím, že zdravou životosprávu s pohybem dodržuji od března a nyní vážím 63 kg. Věděla jsem, že když se hned od ledna pustím do tvrdé diety a odepřu si vše, co jsem do té doby jedla denně, skončím brzy tam, kde jsem začala. Můj jídelníček sice obsahoval nezdravá jídla, ale celkové množství jejich konzumace jsem snižovala až jsem se postupně opět dopracovala ke zdravé stravě a cítím se skvěle! Chci upozornit na to, že nedržím žádnou drastickou dietu a pokud mám chuť, občas si dopřeji (viz. před pár dny velikonoční beránek:D). Každopádně impulsem k tomu, aby u mě začalo přejídání bylo právě hladovění, které vydalo na 600 kcal za den, kdy jsem měla hlad a po pár dnech to nevydržela.

Vím, že určitě nejsem sama, která si tímto prošla a mnoho z vás tím nyní třeba i prochází. Chtěla bych vám dát jednu radu na závěr a to tu, abyste se NIKDY nesnažily zhubnout tím, že nebudete jíst. Na fotce, kterou přikládám v článku můžete vidět jednu z mnoha variant, jak to bohužel může dopadnout...


 

Krásné Velikonoce!

17. dubna 2017 v 13:40 | S-hejvi |  diary
I když možná trochu opožděně, tímto článkem vám chci popřát krásné Velikonoční pondělí. Velikonoce se u nás nikdy extra neslavily, každopádně barvení vajíček a pečení beránka nechybělo ani tento rok. Jako malá jsem chodila koledovat k babiččce a na základní škole jsem měla nervy, aby k nám nepřišli nějací koledníci. Bylo mi to hrozně trapné:D Vždy pro mě byly krásnější Vánoce a tak to asi navždy zůstane:) Dnešek trávím u televize a cpu se všelijakými dobrotami, dieta je u mě toto pondělí tabu. V pátek tomu nebylo jinak, jelikož jsme šli zapít konec hokejové sezóny a závěr nebyl zrovna podle mých představ. Konec si asi domyslíte sami:D Sobota u mě byla ve znamení kocoviny a slíbila jsem si, že alkohol už nechci dlouho vidět.

Odpoledne se asi vrhnu na učení, protože za týden píšeme zápočtový test z psychologie. Letos chci mít v tomto semestru všechny zkoušky hotové, jak nejdříve to půjde. V tom krásném počasí je pak otrava sedět doma v papírech. Navíc koncem května plánujeme opět Rhodos, takže nemám ani jinou možnost:D Když už jsem u té školy, vrátím se k výzkumu z kriminologie, kdy jste v komentářích psali vaše tipy, zda většina respondentů byla pro trest smrti či doživotí. Překvapivě vyšlo, že raději trest smrti. Můj názor je jiný, ale to třeba zase někdy jindy :P Chystám pár dalších tématických článků, tak se na ně v blízké době můžete těšit a tímto vám přeji klidný zbytek dne! Mimochodem poslední dobou jsem hodně aktivní na Instagramu. Pokud tedy není zrovna článek, pár novinek u mě najdete tam.

Pokud máte otázky, můžete se ptát na ASKu, mějte se krásně! :-)








Pink details

12. dubna 2017 v 16:01 | S-hejvi |  fashion
Hezké středeční odpoledne vám přeji. Po minulém článku o Jiřím Kajínkovi, kde se strhla obrovská diskuze je čas na to, přidat něco odlehčeného a tím bude ukázka drobností a doplňků, které jsem si pořídila. Jestli je někdo úchyl na maličkosti a dekorace, tak jsem to já. Pár takových jsem si koupila v Pepcu, kde je mimochodem veškerý sortiment nabízený za skvělé ceny. Nemohla jsem tam nechat krásný bílý rámeček, do kterého určitě časem přibyde nějaká fotka plná vzpomínek. Už teď mám z čeho vybírat, ale nemůžu se rozhodnout - na druhou stranu on i sám o sobě vypadá krásně! Do košíku hned za ním následoval růžový hrneček, který mi společně s kávou zpříjěmňuje každé ráno, než vyrážím do školy nebo do práce:)

S Nikolkou jsme si v New Yorkeru zamilovaly kryt na mobil s růžovými přesýpacími srdíčky. Samozřejmě to, co je růžové a třpytí se u nás nesmí chybět. Obě jsme si ho pořídily a už nám krásně zdobí telefony. Dnešní článek je kratší, ale jde v něm spíš o ukázku fotek, než o sáhodlouhý text. Chci vám ještě moc poděkovat za krásnou návštěvnost a vaše názory u minulého článku. Ať už se shodovaly s tím mým či nikoliv, podle mě je to téma, na které by se nemělo zapomínat...

Mějte se krásně a užívejte jarních dnů! :-)






 


Můj dopis pro Kajínka! Má být propuštěn?

9. dubna 2017 v 11:00 | S-hejvi |  kos
Rozhodla jsem se napsat trochu překvapivý článek a to o neméně překvapivé informaci, že pan prezident Zeman vážně uvažuje o udělení milosti pro Jiřího Kajínka. O tuto kauzu se zajímám již několik let a i když bych jako obyčejný člověk, který nečetl spis celého případu neměla dělat žádné závěry, nikde není psáno, že nemohu mít vlastní názor. Abych se dostala k tomu, co napovídá název článku, nejprve chci zmínit, že se nepovažuji za nějakou fanynku pana Kajínka, která by dováděla na demonstracích a přimlouvala se za něj u všech možných lidí. Na druhou stranu zastávám názor, že v jeho případě určitě nebylo vše tak, jak je prezentováno a když bych se já sama měla vžít do role vraha, který zastřelil dvě osoby, poslední co by mě napadlo by byla žádost na obnovu procesu, u které by se stejně nakonec ukázalo, že jsem tím správným pachatelem. Paradoxně panu Kajínkovi nikdy nešlo o nic jiného, než právě o obnovu řízení - proč, aby se ukázalo, že je vrahem?:)

Ze zvědavosti jsem si přečetla před pár lety jeho knihu Můj život bez mříží a rozhodla jsem se mu napsat dopis, na který mi v zápětí odpověděl a přiložil i pohled s věnováním, který byl součástí této knihy. V současnosti mám podanou přihlášku k bakalářské práci, která se zabývá tématem porovnání trestu smrti a trestu odnětí svobody na doživotí. Po konzultaci s panem doktorem ve škole jsme dospěli k závěru, že ve výzkumné části by bylo zajímavé udělat rozhovor s doživotně odsouzeným, který by samozřejmě nesloužil jako bulvární příspěvek nebo možnost, jak obhájit svůj trestný čin. Jediný, u koho je to reálné je Jiří Kajínek a myslím, že bude novinkou získat pohled na tuto problematiku od člověka, který si prošel svým. Zda to vše dopadne, tak jak má a rozhovor bude použitelný, myslím si, že v závěrečné verzi mé práce to bude při nejmenším zajímavé.


Přesnou kopii dopisu, který jsem posílala a dopis, který jsem zpětně obdržela sem přikládat nebudu, každopádně věc, která mě překvapila - Jiří Kajínek má schopnost velmi dobrého vyjadřování a v jeho dopisu jsem nenašla jedinou gramatickou chybu. Ostatně většina jeho příznivců i reportérů o něm tvrdí, že je to inteligentní člověk a mohla jsem se o tom v nepatrné míře přesvědčit i já.

Na závěr chci dodat, že i kdybych s naprostým nezaujetím měla posoudit, zda si zaslouží prezidentskou milost či ne, tak v jeho případě, ve kterém je od začátku tolik pochybností jsem pro. Ostatně pokud v naší republice neexistuje absolutní doživotí, kde není možnost podmínečného propuštění a daleko horších vrahů, kteří vraždí malé děti či své rodiny je po pár letech už dávno na svobodě, nemyslím si, že propuštění pana Kajínka po 20 letech bude pro naší společnost nějakou hrozbou. Nechci znít jako zastánkyně, ale i kdyby čin spáchal, v porovnání s ostatními vrahy, kteří kolikrát jdou z vězení i po 10 letech, si své dávno odseděl. A rozhodně o to víc, když proti němu do teď není veřejně známý jediný důkaz jeho viny. Pokud zde má být nějaká spravedlnost, doživotí má být skutečně doživotím a to pro každého, který tento trest dostane. U nás to tak bohužel není a v tomto případě si nemyslím, že milost pro Jiřího Kajínka je takový problém jako to, že daleko větší zvěrstva, kteří by si doživotní trest opravdu zasloužili, už dávno chodí mezi námi po ulicích…



Velká aktualizace a co je nového?

6. dubna 2017 v 19:00 | S-hejvi |  diary
Chci vás po delší době přivítat u nového článku, ve kterém chci shrnout vše, co se za uplynulý měsíc dělo a co je u mě nového. Jedním z důvodu, proč jsem nepřidávala na blog byla samozřejmě škola, jelikož mě ihned po odevzdání studentské práce do soutěže Socialia čekala další seminárka, ve které jsme měli za úkol zmapovat i výzkum menšího rozsahu. V rámci předmětu kriminologie to bylo na téma Postoj občanů České republiky k trestu smrti a trestu odnětí svobody na doživotí. Hlavním cílem bylo například zjistit, jaký trest se lidem zdá adekvátnější a pokud se aspoň trochu zajímáte o tuto problematiku, napište mi schválně do komentářů, zda podle vašho názoru byla většina respondentů pro tresti smrti nebo doživotí. V příštím článku vám napíšu výsledek a jsem zvědavá, jestli se většina z vás trefí:P

Musím říct, že tohle byla jedna z větších seminárek, na které mě vážně bavilo pracovat a také mi poslouží jako předvýzkum do bakalářky. Naopak práce, která mi celkem dala zabrat bylo vypracování námi vymyšlené fiktivní organizace, která na českém trhnu chybí a kritériem bylo to, aby seděla tématem k naší bakalářské práci. Řeknu vám vymyslet organizaci s cílem a posláním, kde jsme museli popsat nabízené služby v souladu se zákonem o sociálních službách tak, aby to vůbec dávalo trochu smysl je opravdu oříšek číslo jedna:D Proč to sem vůbec píšu? Samozřejmě proto, abych měla na co svést svoji nepřítomnost (:D), ale poslední dobou mi hodně chodí dotazy i na Facebook ohledně oboru, který studuji a i tady na blogu se mě často ptáte co to obnáší a čemu se ve škole věnujeme. Tohle je tedy menší příklad, ale plánuji napsat i samostatný článek o všech informacích, které by vás mohli zajímat. Jeden takový jsem psala už před rokem, ale myslím si, že teď na konci druháku mám rozhodně větší rozhled o tom, jaký obor sociální patologie a prevence vůbec je. A dost školy!

V březnu u mě začala menší odtučňovací kůra, pokud se to tak dá nazvat:D Začala jsem jíst zdravě, zařadila jsem více pohybu, kdy jsem autobus vyměnila za chůzi pěšky a občas se odhodlám sednout i na ten rotoped. Za poslední 3 týdny jsem zhubla 3 kila s tím, že když už opravdu neudržím chuť na uzdě, dopřeji si něco dobrého a rozhodně tak netrpím drastickou dietou. Tohle je pro mě zlatá střední cesta a po té zimě u mě rozhodně bylo nutné začít něco dělat. Během Vánoc jsem se dostala na svoji nejvyšší váhu za svůj život a už tak nechci nikdy vypadat. Od té doby mám včetně těch tří kil za poslední týdny dole celkem 8 kg, kdy po novém roce to šlo nějak samo. Ubrala jsem množství jídla, i když stále to byly prasárny. Každopádně to neskutečné přejídání během prosince udělalo své a teď jsem ráda, že už aspoň natáhnu své staré džíny:D

Ve středu jsem nastoupila na praxi do organizace Salinger, která se věnuje rodinám s dětmi, které se ocitli v krizové životní situaci a neví si s ní rady. Vězení mi nakonec nedopadlo, protože jsem vše začala zařizovat pozdě, ale všechno zlé je pro něco dobré. Bude se mi to víc hodit pro praxi ve třeťáku, která už bude ve větším rozsahu. To by asi tak bylo vše, co jsem vám chtěla sdělit a pokud máte nějaké otázky, pište buď do komentářů nebo na ASK. Mimochodem dnes mě potěšila informace o tom, že prezident Zeman uvažuje o milosti pro Jiřího Kajínka, což bych mu vážně ze srdce přála. Snad už konečně....

Mějte se krásně a brzy u dalšího článku (slibuji! :-)



Kam dál