Recept na jarní brokolicovou polévku

6. března 2019 v 14:08 | S-hejvi |  baking
Hezkou středu všem! Dnes bych vám ráda doporučila můj oblíbený recept na brokolicovou polévku. Protože se blíží jaro a rozhodla jsem se pro zdravější jídelníček, tenhle malý brokolicový zázrak do něj určitě zařadím pravidelně. Nejedná se o nějaké extra vaření, je to velmi rychlý a snadný recept, který zvládne každý. O to překvapivější je fakt, že je opravdu výborná a stačí pouze několik základních ingrediencí:

1 celá brokolice
3 brambory
1 menší cibule
smetana na vaření
sůl
pepř

POSTUP:

Brokolici, brambory a cibuli uvaříme společně v jednom hrnci. Po cca 25 minutách vše scedíme a vodu, ve které se zelenina vařila dáme stranou (nevyléváme!). Cibuli nakrájíme na malé kousky a poté vše rozmixujeme. Postupně přiléváme odstavenou vodu podle toho, jak chceme mít polévku hustou. Nakonec dle chuti vmícháme smetanu a můžeme podávat. Dobrou chuť!


 

Jsem řidič! Aneb jak jsem udělala autoškolu?

2. března 2019 v 9:04 | S-hejvi |  kos
Tento článek začnu asi tím, že by mě zhruba před rokem ani nenapadlo, že ho budu vůbec psát. Z řízení a aut celkově jsem vždy měla velký respekt a všechny kolem mě, kteří museli mít úderem svých 18. narozenin řidičák jsem nechápala. Můj přístup byl asi takový: "Jednou si ho udělám, pořád je čas!" Jenže ten čas plynul, plynul a menším nátlakem mých rodičů, že bych se ve svých skoro 24 letech mohla dokopat k tomu konečně řídit, jsem se opravdu odhodlala přihlášku podat. Dalším důvodem byl i fakt, že při sledování nabídek prací, které mě čekají až za rok ukončím studim, je častou podmínkou přijetí řidičák skupiny B. Měla jsem tedy na výběr - pustit se do toho o letních prázdninách roku 2018 nebo 2019. A protože jsem člověk, který svým způsobem rád překonává výzvy, šla jsem do toho. I přesto, že auta mi nic neříkají a měla jsem pocit, že se to nikdy nebudu schopná naučit. Můj výcvik začal v polovině srpna a dokončila jsem ho minulý týden. Proč jsem autoškolu dělala půl roku, k tomu se ještě dostanu...

Když jsem poprvé sedla za volant, neměla jsem ani tušení, kde je plyn a kde spojka. Připadala jsem si jako naprostý idiot a to téměř po celou dobu mých jízd. Přišlo mi nemožné stíhat všechny důležité úkony, které stíhat musíte. Každý z vás, kdo už řidičák má asi ví, o čem mluvím. Všímat si značek, rychlosti, chodců, semaforů, do toho řadit a ještě koukat do zrcátek. Jednoduše jsem měla pocit, že to nikdy nebudu schopná zvládnout. Auto mi chcípalo, řvalo a než jsem se dokázala plynule rozjet, trvalo mi to téměř do konce všech plánovaných jízd. Věděla jsem, že já a auto nikdy nebudeme kamarádi. Každopádně jednou se stal malý zázrak a já jsem konečně přišla na to, jak ta záludná spojka vlastně funguje!

Během měsíce a půl jsem mohla mít hotovo. Bohužel se vše protáhlo kvůli problémům s autem, se kterým jsem řídila. Souběžně se mnou dělal řidičák i můj brácha a ke zkouškám jsme šli nakonec v polovině listopadu. Testy byly jednoduché. To, čeho jsem se bála jak čert kříže, byly právě závěrečné jízdy. Byla jsem připravená na několik variant. Od svých známých jsem slyšela, že se projeli 10 minut a měli vyhráno. Od někoho jsem slyšela, že jeden komisař vyhazuje i za maličkosti, které si sám najde, jen aby mohl vyhodit a podobných názorů bylo nespočet. Přišel den D a já jsem se modlila za to, abych právě na tohoto nejhoršího komisaře neměla štěstí. Co myslíte? Ano, přesně tak! Největší antitalent jako jsem já přesně tohle potřeboval. V největším provozu v centru Hradce Králové jsem místo instrukcí "jeďte doleva/doprava" byla vyzvána arogantním tónem "držte se za další křižovatkou v přímém směru na Olomouc". Zní to jednoduše, ale každý jiný komisař u nás v Hradci tohle prý nikdy neříká a vy jako vyklepaný začátečník v největších kolonách a stresu, abyste něco nepokazili ani nevíte, že nějaká Olomouc existuje, natož pak jakým směrem:) Každopádně tento výmysl pana komisaře jsem ještě zvládla. Vyhozena jsem byla za to, že jsem se po jeho výzvě "na vhodném místě se otočte" prý otáčela v křižovatce - i když to do křižovatky podle mě a všech ostatních mělo hodně daleko. Nevadí, sama bych se totiž divila, kdybych něco pro mě tak nepochopitelného, jako je autoškola zvládla na první pokus :) Samozřejmě můj bráška, který řídil už od první jízdy takovým stylem, jako by měl řidičák několik let, dostal toho nejhodnějšího komisaře, se kterým si povídal o Yorkšírech :)

Měla jsem v plánu, že na další pokus půjdu hned následující týden. Bohužel, opět se vyskytly problémy s autem. Čekala jsem téměř 3 měsíce, jestli bude opravené. Nakonec to dopadlo tak, že druhé závěrečky jsem musela odjet s úplně jiným autem. Další výzva - já a řídit něco, na co nejsem zvyklá? Samozřejmě už jsem to celé chtěla mít za sebou a doufala jsem, že nyní už na komisaře budu mít větší štěstí. Měla! Na druhého nejhoršího komisaře v Hradci :) Každopádně po 40 minutové jízdě po městě nejspíš usoudil, že to se mnou až tak marné není. Žádnou chybu jsem neudělala, dokonce jsem byla pochválena za svižnou jízdu. Po závěrečném parkování, kdy jsem podepsala papír jsem si v duchu řekla, že nemožné se stalo skutečností.

Kdybych už v srpnu věděla, že se to potáhne takovou dobu a budu s tím mít takové nervy, asi bych si to velmi rychle rozmyslela. Každopádně tahle nepříjemná povinnost se mi nakonec celkem zalíbila. Nyní už mám vlastní auto a už se těším, až za dva týdny dostanu tu prokletou kartičku a budu moci omezit autobusy. Zpětně v tom nevidím zas takovou vědu, vše je o cviku a i když se něco zdá být ze začátku obtížné a nemožné, tréninkem v tom člověk přestane vidět složitosti a začne vše dělat automaticky s přehledem. V dnešní době se podle mě bez řidičáku člověk dříve nebo později neobejde a pokud z toho máte strach, rozhodně nejste jediní! Stačí si ale uvědomit jednu věc - auta byla vynalezena tak, aby je mohli ovládat miliony lidí po celém světě. Když to do teď zvládl každý, zvládnete to i vy! :)


Oblíbenci: Únor

28. února 2019 v 10:52 | S-hejvi |  kos
Vítám vás u posledního únorového článku. Tento měsíc jsem tomu sice moc nedala, ale ráda bych vám představila několik věcí, které mi celý únor zpříjemňovaly. Zároveň bych tenhle formát článku ráda publikovala pravidelně a třeba v něm někteří z vás najdou inspiraci. Začnu knížkou, protože už začátkem roku jsem si stanovila cíl, že budu více číst a zatím se mi to daří. Konečně jsem dočetla publikaci od A. Drbohlava, Psychologie sériových vrahů. Zní to šíleně, ale jsou tam opravdu zajímavé kauzy a pro někoho, kdo se pohybuje v podobném oboru jako já, je tato knížka nezbytností.


K Vánocům jsem dostala dva diáře. Jeden z nich jsem využila právě na plánování článků a byla to skvělá volba! Tenhle zlatý mi určitě bude pomáhat celý rok a bude tak stálým oblíbencem - nejen v tomto měsíci.


Střídání teplých a zimních teplot je přesně to, co na začátku každého roku nesnáším. Letošní únor není vyjímkou a už se nemůžu dočkat, až konečně zahodím zimní bundu a bude venku pravé jaro! Zatím se však neobejdu bez krému na ruce. Používám tento od Baley a i když je to levná značka, maximálně mi vyhovuje a nádherně voní!


Po tom, co z obchodů vymizela má oblíbená maska na vlasy od Gliss Kur jsem narazila na tento sprej, který používám na mokré vlasy po umytí. Je určený pro suché vlasy a zabraňuje krepatění. Zároveň vlasy uhlazuje a dodává jim lesk, což je přesně to, co dříve splňovala zmíněná maska. Tento balzám ji ale s přehledem nahradil a proto jsem ho do oblíbenců musela zařadit. Jeho efekt je opravdu znát a když ho nepoužiji, vlasy mám jako dráty :D


Určitě není po minulém článku žádným překvapením, že své místo zde má i film Bohemian Rhapsody. Jak jsem již říkala, je to nejlepší film, jaký jsem kdy viděla a to snad dále nepotřebuje komentář. Za mě je to pro vás velké doporučení a pokud vůči tomuto filmu máte nějaké předsudky, děláte chybu. Několik Oscarů, které tento snímek získal je právem zasloužených a jsem opravdu moc ráda, že legenda jako je Freddie Mercury je stále oslavovaná a že tento film i mladé generaci ukázal, jak moc kvalitní zpěvák to byl. Bohemian Rhapsody jeho nesmrtelnost jen podtrhl a vynesl ho s celou skupinou Queen ještě k zářivějším výšinám než jsou ty, ve kterých věčně svítí jeho planeta.

 


Bohemian Rhapsody: Filmová legenda

24. února 2019 v 18:17 | S-hejvi |  kos
Mezi filmové maniaky se rozhodně neřadím a když už se rozhodnu na nějaký film podívat, musí mít sakra dobré hodnocení nebo na něj musím ze všech stran slyšet chválu. O tom vypovídá i fakt, že dosud k mým oblíbeným filmům patřilo Vykoupení z věznice Shawshank, Ctihodný občan (protože mají skvělé hodnocení) či Harry Potter, na kterém jsem vyrostla. Do kina často nechodím, ani si nestahuji filmy, které zrovna měly premiéru. Nejsem zkrátka moc velký filmový nadšenec a to asi i proto, že využití volného času ráda trávím jinak. Raději i čtením oblíbené knížky, než abych hltala jeden film za druhým. Každopádně nyní jsem udělala vyjímku. Dalo se to asi i čekat, protože film Bohemian Rhapsody je nyní už nejnavštěvovanějším filmem od dob vzniku České Republiky a v téhle situaci si člověk řekne, že už jen díky tomuto faktu to prostě musí stát za to.

Prvotní impuls, abych se na film o legendární skupině Queen podívala, byl ale jiný. Stejně jako u filmů, tak i u hudby jsem byla vždy orientovaná jiným směrem, než moji vrstevníci. Možná vás překvapí fakt, že kdyby mi někdo nabídl zdarma vstupenku na koncert Justina Biebera, Ariany Grande či Eda Sheerana (ani nevím, jestli jeho jméno píši správně), tak ji buď pošlu dál nebo jednoduše odmítnu. Nikdy jsem tyto interprety neposlouchala, ale samozřejmě proti nim nemohu říct křivého slova. Jak se říká - 100 lidí, 100 chutí a u hudby to podle mě platí dvojnásob. Vyrůstala jsem v rodině, kde od mého dětství doma či v autě neustále hrály písničky od AC/DC, českých Kabátů nebo právě zmíněných "Queenů". Možná i proto jsem nikdy nepřišla na chuť zpěvákům nové generace. Popravdě jsem u nich nikdy nenašla touhu poslechnout si jejich další písničky a vždy se ráda vracím k té klasice z dětství. V tomhle jsem ve svých 24 letech možná trochu staromódní, ale hudba, která mi hraje ve sluchátkách mě musí donutit ji prožívat naplno. Umět texty nazpaměť, protože ve vás tuhle potřebu prostě vyvolají a dokonce vás neomrzí poslouchat je stále dokola. Nikdo ze současných interpretů, ze kterých všichni kolem mě doslova šílí, ve mě tento pocit svými skladbami nikdy nevyvolal. Bohužel. Povedlo se to jen jedné skupině ze současnosti a to je Nickelback.

Každopádně abych se vrátila k jádru věci. Přestože písničky od skupiny Queen znám jako své boty, od filmu jsem žádná velká očekávání neměla i přes velmi kladná hodnocení. Spíše jsem cítila jako povinnost tenhle snímek vidět, protože ta hudba mě provázela celým dětstvím i dospíváním. Ostatně i můj táta mi několikrát vyprávěl o jejich koncertě v Budapešti, kterého se zúčastnil a nikdy mě nepřestane mrzet, že já tuto šanci už nikdy mít nebudu. Nejen u Queen, ale i dalších interpretů jako je právě Michael Jackson, kterého po Freddie Mercurym považuji za nejlepšího zpěváka všech dob. Říkám záměrně po Mercurym, jelikož jeho hlasový rozsah byl skutečně fenomenální. Slyšela jsem hodně živých vystoupení či coverů, kde se výborní zpěváci pokoušeli zazpívat právě Bohemian Rhapsody (ale i jeho další songy) a nikdo z nich to nedal tak, jak by to správně mělo být. O písničce The show must go on, která má šílené výšky a on ji dokázal zazpívat na první pokus, když už umíral ani nemluvím. Kdykoliv ji slyším, běhá mi mráz po zádech. Freddie Mercury byl zkrátka génius a asi je nám to všem jasné. Film ukázal to hlavní a i když se několik kritiků vyjádřilo k různým nesrovnalostem, nesmí se zapomínat na to, že to bylo takto vymyšlené právě pro filmové účely.

Mě se celé provedení líbilo. Slyšet v jednom celku písničky, které slýchávám po celý život pro mě bylo hezkou nostalgií. Co však musím vyzdvihnout je Rami Malek, který svou roli zahrál neskutečně přesvědčivě a opravdu mu držím palce, aby na dnešním předávání Oscarů cenu vyhrál. Závěrečná scéna je třešničkou na dortu celého filmu. U písničky We are the champions jsem chytla záchvat breku a pro někoho, kdo zná aspoň trochu pozadí skupiny Queen a osud jejich hlavního zpěváka to snad ani nemohlo být jinak. Nekutečně dojemný závěr 2 a půl hodinového filmu, který nyní už s absolutní jistotou mohu všem (fanouškům i těm, kteří Queen nikdy neposlouchali) doporučit. V kině jsem nikdy nezažila, že by diváci vydrželi sedět až do úplného konce a ještě tleskali. Bohemian Rhapsody skutečně považuji nejen za výbornou skladbu, ale i nejlepší film, jaký jsem kdy viděla.

"You've brought me fame and fortune and everything that goes with it, I thank you all!
But it's been no bed of roses no pleasure cruise, I consider it a challenge before the whole human race and I ain't gonna lose."



Co jím během dne #3

19. února 2019 v 18:39 | S-hejvi
Hezký úterní večer všem! Pokud si pamatujete jeden z prvních článků tohoto roku, kde jsem dala najevo, že změním jídelníček a začnu něco dělat, tak ano. Sice s menším zpožděním, protože poslední týdny byly hodně "alkoholové" a plné akcí, kde padlo i pár nezdravých jídel. Každopádně chci dát dolů aspoň 6 kilo a v dnešním článku uvidíte, jak jsem tuhle svoji další výzvu začala. K snídani je u mě klasikou bílý jogurt s ovocem, ale tentokrát jsem ho nahradila vynikajícím smoothie. Lesní směs, kousek banánu a voda. Toť vše a malý zázrak, který mě překvapivě zasytil až do oběda byl na světě!


K obědu jsem zvolila 100 g těstovin, tofu, cizrnu, cherry rajčátka na cibulce a to vše dochutila trochou sušeného česneku s grilovacím kořením. Na vrch kousek avokáda a věřte, že tahle kombinace všeho je prostě dokonalá! Je to zdravý, rychlý recept a určitě ho do svého jídelníčku zařadím častěji.


A protože fotky jsem pořizovala v den, který byl plný práce i školy, nebylo moc času na svačinu nebo jsem jednoduše byla líná si ji připravit. To souvisí i s tím, že jsem začínala být nemocná a v těchto obdobích osobně nemám ani moc hlad. Co mi ale pomohlo a vždycky si ho ráda dám je mamky hovězí vývar. Na nachlazení ideální a dvě plné misky mi k večeři bohatě stačily. Samozřejmě musí být poctivý, v restauracích často servírují jen obarvenou vodu a další ingredience, abyste tam pomalu hledali - určitě se mnou souhlasíte! :)


Kam dál

.
.